Celý život jsem dělal správná rozhodnutí, ale místo štěstí cítím prázdnotu

Je mi 34 let, pracuji v IT, žiji s přítelkyní a navenek asi působím jako člověk, u kterého je vše docela v pořádku. Jenže zhruba poslední rok mám stále silnější pocit, že svůj život vlastně jen „odškrtávám“.

S přítelkyní jsme spolu šest let a před dvěma lety jsme se nastěhovali do společného bytu. Máme se rádi, rozumíme si a ona je podle mě skvělý člověk. Problém je, že já necítím skoro nic. Ne odpor ani nudu, spíše takovou zvláštní prázdnotu. Když odejde na pár dní za rodiči, nechybí mi. Když se vrátí, jsem rád, ale ne způsobem, jakým bych asi měl.

Podobně je to i v práci. Mám dobrý plat, kolegové jsou fajn, dokonce jsem nedávno povýšil. Všichni mi gratulovali, ale já jsem pak přišel domů a pomyslel jsem si: dobře, a co teď? Se mnou to zkrátka nic neudělalo.

Nejhorší je, že si začínám říkat, jestli jsem si vůbec někdy vybíral věci proto, že jsem je opravdu chtěl. Vystudoval jsem školu, kterou ode mě očekávali rodiče (protože lidé v IT byli tehdy žádaní a dobře placení), vzal jsem práci, která byla perspektivní, koupil byt, protože to dělali všichni kolem mě, a teď mám být ve věku, kdy se řeší svatba a děti.