Kdo mluví o rozpadu EU

Evropské banky budou zavřeny, bankomaty prázdné, na ulicích Říma budou vařit polévku minestrone pro chudé, pod pařížskými mosty se budou tlačit bezdomovci, polský premiér Donald Tusk bude jako zapálený Evropan ještě v dubnu roku 2012 tvrdit, že „nedopustíme selhání systému“, jenže rozklad EU už bude rychle nabírat vlastní dynamiku, její tváře jako Barroso či Van Rompuy zmizí z obrazu a otěže vývoje vezme do rukou svévolně vyhlášená Komise svobodných evropských států.

Takto si představuje britský historik Norman Davies, jehož knihy vycházejí hojně i v Česku, rozpad EU. V textu pro Financial Times s lehkou ironií popsal průběh evropské dezintegrace pohledem budoucích historiků. Už dnes se na ni ale těší všichni euroskeptikové, včetně těch britských, kteří si podle Daviese říkají: „S trochou štěstí stáhne Itálie do propasti i Španělsko, za ním bude následovat Portugalsko a za ním Irsko. Skvělé!“

Pochmurných textů jako je ten Daviesův přibývá v posledních měsících takovou rychlostí, že pokud dějiny našeho kontinentu směřují k rozpadu EU, bude to proces možná mnohem rychlejší, než si dnes umíme představit. Ještě před nějakými dvěma roky by totiž byla většina takových textů nepředstavitelná. Každé historické změně předchází změna společenského vědomí. Pokud se součástí běžného názorového proudu stane návrat k národním státům jako žádaná alternativa k neúspěšné ideji EU, celá tato obrovská stavba se zhroutí během okamžiku.

Problém je, že o rozpadu EU mluví v podstatě téměř výlučně její zastánci, čímž se snaží veřejnost přesvědčit, aby pochopila, že by se měla onoho rozpadu obávat. Byl bych mnohem raději, kdyby o rozpadu EU mluvili ti, kteří si ho přejí. Já bych jim pak mohl klást otázky, jak si ten návrat k národním státům představují. Jenže mluvit o tomto tématu si skoro nikdo z euroskeptiků netroufne (kromě menší části britských konzervativců, kteří požadovali referendum o vystoupení Británie z EU). Český premiér Petr Nečas se zmohl jen na vypuštění balónku o referendu o odmítnutí eura, ale bylo by mnohem poctivější položit tu otázku přímo: chtějí Češi vystoupit z EU? Pak by se konečně mohla vést také poctivá debata o budoucnosti Evropy.