Obrana ministra Kalouska, že: za prvé, vyšetřovateli nevyhrožoval vyhazovem, a za druhé, i kdyby to teoreticky udělal, bylo by to směšné, protože on jako ministr financí nemůže nijak ovlivnit personální obsazení v policii (a protože pan Kalousek se nerad zesměšňuje, tudíž nemohl vyšetřovateli vyhrožovat) – taková obrana je horší než směšná. Je hrozivá.
Myslím, že většina lidí je přesvědčena o tom, že naopak ministr Kalousek má takový vliv, že opravdu může zařídit, aby jakýkoli vyšetřovatel dostal vyhazov. Ať už je názor veřejnosti správný nebo ne, důležité je, že má dost zkušeností z minulosti, které ji k takovému názoru opravňují. Byla přece po léta svědkem toho, jak si české vlády dokázaly zařídit, aby žádní politici nebyli stíhání a trestáni. Jak jinak se to dělalo, než vyhazovem neposlušných vyšetřovatelů a dosazováním poslušných státních žalobců?
Docela věřím prohlášení vyšetřovatele, že se nenechá zastrašit. To mne však vůbec neuklidňuje. Nezastrašen bude totiž vyhozen – když bude potřeba. Obávám se, že takový je názor většiny české veřejnosti. A já se jí vůbec nedivím.
Kalouskova obrana je hrozivá proto, že si buď neuvědomuje názor české veřejnosti, anebo se jí cynicky vysmívá.
Kalouskova obrana je ukázkou toho, jak hluboká je dnes propast mezi veřejností a politiky.
Ministr Kalousek se mohl bránit jinak: například prohlášením, že je hluboce přesvědčen o nestrannosti a kompetentnosti pana vyšetřovatele, a proto ho ani nenapadlo, že by mohl jeho telefonát považovat za nátlak.
Možná si to ministr o tomto vyšetřovateli nemyslí, ale i v takovém případě by byla jeho lež pro uklidnění veřejnosti mnohem lepší, než jeho vlastní pravda, které sotva někdo uvěří.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
