Sikorski: Třeba budou americké metody na Rusy fungovat

Mluvit o tom, co se odehrálo na Mnichovské bezpečnostní konferenci a co přesně začnou noví američtí vládci teď podnikat, bude v příštích dnech celý svět. Na dvou místech mají zvlášť dobrý důvod události posledních dnů promýšlet, totiž ve Varšavě a Budapešti. I když každý z jiných důvodů – Poláci přemýšlejí, jestli se na ně hrne dějinná pohroma, nebo naopak hvězdná chvíle, a maďarská vláda zažívá pocit zadostiučinění.

Polsko vůbec není ve špatné pozici. A ve světě, ve kterém americký viceprezident vcelku nestoudně poučuje své spojence o demokracii a hodnotách, není ztracené. Donald Tusk a jeho středopravá vláda si v posledních měsících dávali dobrý pozor, aby směrem k pravděpodobné Trumpově vládě neříkali slova, která by jim mohla v budoucích vztazích uškodit.

Na jednu stranu nikdo – i přes komplikující se vztahy – nemůže rozporovat, že Polsko je velký ukrajinský spojenec, na druhou stranu premiér Tusk a šéfdiplomat Sikorski mohou s čistým svědomím říkat, že s Trumpovými lidmi mají korektní vztahy, nebo alespoň jejich korektnosti nic nebrání. Polská politika k Americe je dlouhodobě vstřícná, Polsko dává (v přepočtu, samozřejmě) na obranu více peněz než samotné Spojené státy a je to jediný zástupce východní Evropy na dnešním neformálním pařížském summitu. (Což je dáno tím, že je to zdaleka největší východoevropská země.)

Pokud se Evropa skutečně rozhodne (respektive bude k tomu donucená a příležitosti se chopí) ubránit sama, bez pomoci Američanů, bude Polsko důležitou součástkou evropské obrany. Jak kvůli zeměpisu, tak kvůli (už dnešní) síle své armády.