Rusko na Sahaře prohrává

Rusko bude lepší partner, než byly Francie a Evropa, pomůže naší armádě konečně porazit rozpínající se džihádisty. Tyto naděje mnoha obyvatel západní Afriky, kteří v minulých letech vítali proruské vojenské puče ve svých zemích a odchod francouzských vojsk, se ukazují být plané. Posledním a zatím nejnázornějším důkazem byla víkendová masivní vlna útoků po celém Mali, kde vlna proruských převratů na západě Afriky před pěti lety začala. 

Během jednoho dne došlo ke ztečím v hlavním městě, na velitelství armády i na klíčová města na pouštním severu země. Byl zabit ministr obrany Sadio Camara, zásadní proruský hlas v zemi. Obklíčení ruští vojáci se po dohodě s nepřáteli stáhli z Kidalu, strategicky významného města u hranic s Alžírskem. Ofenziva navazovala na podzimní blokádu hlavního města Bamako, kdy islamisté několik týdnů útočili na kamiony dovážející ze sousedních zemí naftu a načas téměř paralyzovali život v metropoli. 

I v malijské armádě nyní podle znalců rostou pochybnosti, zda je sázka na Rusko rozumná. Není totiž zadarmo: za přítomnost francouzských vojáků chudá země nemusela platit, za ruské bezpečnostní služby ano. Podle časopisu The Africa Report zhruba deset milion dolarů měsíčně, částečně z malijského rozpočtu, částečně skrz přístup Rusů k těžbě malijského zlata.

Z pohledu řady Malijců to byla snesitelná cena: vadila jim přítomnost bývalé koloniální mocnosti, která se podle nich k místním chovala povýšeně a arogantně, vojenské akce proti islamistům často chystala bez souhlasu i vědomí místních autorit – a džihádisté se přesto dál rozpínali. Oproti tomu měli být Rusové vyloženě ve službách malijské armády, jenže co naplat, když ani jejich přítomnost a bojové nasazení nepřináší výsledky – a teroristé dál sílí.