Jak to, že ekonomika zase rozhoduje volby?

Napříč západním světem se zdá, že se do voleb vrátil faktor, který v předešlých letech ustoupil do pozadí. Pocit, že opozice přinese lidem víc peněz na účtech, rozhodla v poslední době volby v Česku, Spojených státech, Velké Británii, ale třeba i v Maďarsku, kde si analytici dlouhé roky neuměli představit, že vláda Viktora Orbána někdy skončí. Stalo se, míra korupce a ekonomická devastace země v kombinaci s charismatem vyzývatele Pétera Magyara zafungovaly a dlouholetý maďarský vládce začíná přemýšlet, kdy odjede do bezpečí Spojených států. 

Ještě před pár lety si západní svět užíval solidního růstu po hospodářské krizi v roce 2008; do popředí se tak logicky dostávala jiná témata – migrační otázka, práva žen, klimatická politika. To jsou vše výbušné otázky, jejichž význam rostl a načas pro strany tradičního ražení přehlušily ekonomický aspekt politiky. Významu růstu mezd nebo vysoké inflace ale nikdy nedosáhly, což si jako první uvědomily nově vzniklé strany, které zaplnily prostor na politickém spektru pro voliče, kteří řeší jako hlavní životní otázku míru prosperity. 

To vedlo k úpadku tradičních levicových stran napříč Západem, které postupně nahradily partaje popisované jako krajně pravicové či populistické, jejichž jádrem ale byly levicové ekonomické priority – jako zvedání důchodů, minimální mzdy nebo sociální podpory pro „naše lidi“. 

Jako perfektní případová studie pro demonstraci této proměny můžeme zmínit Andreje Babiše, který v roce 2014 vstupoval do politiky jako proklamovaně pravicový politik, aby v roce 2017 přezval většinu témat sociálních demokratů, se kterými původně tvořil vládní koalici. Posun k ekonomicky levicové politice podobně pomohl třeba polské straně Právo a Spravedlnost (PiS) nebo maďarskému Fideszu – jejich popularita byla silně spojená se štědrou podporou „našich lidí“.