Vary 5: Sci-fi o mateřství, vzpoura proti autům, tajemná plíseň. V českém filmu by se mohly dít věci

Zatímco ve velkém sále hotelu Thermal k sobě na karlovarském festivalu zaslouženě poutá pozornost dívčí drama Sbormistr, zhruba kilometr vzdušnou čarou v Císařských lázních v rámci programu zaměřeného na filmový průmysl se představují snímky, jež jsou na začátku vývoje a hledají koproducenty, fondy či spolupracovníky. Pokud se je podaří dotáhnour, za pár let by mohly změnit pohled na českou kinematografii a seriály.

Pod hlavičkou KVIFF Talents, který podporuje slibné filmaře, se letos představily tři vyvíjené české celovečerní filmy a tři seriály. Mezi prvními je i celovečerní debut režisérky Darii Kashcheevy, oceněné studentským Oscarem, mezi druhými pak například sedmidílné anime Dužana Duonga, který si tu letos říká o pozornost snímkem Letní škola, 2001. 

Hybridní sci-fi

Co se stane, když mateřství není volba, ale povinnost. Chytlavý slogan láká pozornost v krátké prezentaci k projektu Nepojmenovaná. „Hlavní impuls byla úvaha, jestli budu schopná dát svému dítěti bezpodmínečnou lásku,“ vysvětluje režisérka Daria Kashcheeva. A dodává: „Je to obrovský tlak a nejsem si jistá, jestli bych toho byla schopná. Zároveň jsem to tolik potřebovala a nedostala jako dítě od svých rodičů.“

Projekt, který vyvíjí ve společnosti nutprodukce s Lukášem Kokešem (Ještě nejsem, kým chci být), navazuje tématem ženské identity na její předchozí krátké filmy – autobiografickou oscarovou Dceru o vztahu otce a dcery a surrealisticky psychoanalytickou Electru. Obě k režisérce přitáhly pozornost a vynesly jí i rezidenci v Paříži pod záštitou festivalu v Cannes, kde mohla nedávno několik měsíců pracovat na scénáři.

Základní premisa je následující. U hlavní hrdinky se neprojeví mateřské instinkty a děti mít nechce. Ale žije ve společnosti, jež po ženách mateřství požaduje kvůli zastavení vymírání populace. Z mateřství se dá sice vykoupit penězi, žena je nicméně nemá, a tak po porodu dítěte uteče do jiného státu, kde pečuje o umělé dělohy. Svůj debut Kashcheeva zatím označuje jako hybridní psychologické sci-fi o mateřství. Hybridní přitom odkazuje k formě, která propojuje hranou akci s animací. Stop motion animace by přitom měla sloužit k vyjádření vnitřních stavů a emocí postav. Vývoj filmu podpořil Státní fond audiovize. 

Naštvaný film

Mateřství stálo i na začátku plánovaného celovečerního hraného debutu dokumentaristky Grety Stocklassy nazvaného Vyhoření. Mateřství – a naštvání. Když se jako čerstvá matky vypravila s kočárkem do ulic Prahy, zjistila, jak životu nebezpečné město to je nejen pro matky s kočárky, ale obecně pro chodce. Začala uvažovat o filmu, který by se zabýval „nespravedlivostí současného městského života“. Ideální předlohu záhy našla v knize Vyhoření Petra Šestáka, „pamfletu o životě člověka ve světě aut“.

Vypráví příběh kurýra, jenž na kole rozváží jídlo a denně svádí boj s ostatními účastníky provozu v prostředí, které vnímá jako nepřátelské území. „Je to čtyřicetiletý lúzr uvízlý v gig ekonomice, který mapuje město svýma očima, od bohatých kanceláří po důchodce, a rozhodne se s tím nakonec něco udělat,“ vysvětluje Stocklassa, která chce guerillově natáčet v ulicích Prahy ve stylu hyperrealistického hnutí Dogma 95. Kombinovat plánuje dokument a fikci, ve filmu by se měly objevit i dokumentární záběry Tesly a dalších aktivit Elona Muska. „Chci, aby to byl naštvaný film,“ říká režisérka.

Svým způsobem naštvaný je v tuhle chvíli i připravovaný snímek Tomáše Kleina Spirit Moose, thriller zasazený do Mongolska, v němž se hraje o přežití. Klein spojil síly se scenáristkou Barborou Námerovou (Špína) a producentem Tomášem Michálkem. Vyprávět chtějí o bohatých evropských lovcích trofejí, kteří přijíždějí do Mongolska na safari vzácných bílých losů. Vycházejí z povídkové knihy Jacka Londona Aljaška.

„Inspiroval mě už existující scénář Pavla Juráčka z šedesátých let, na který jsem narazil, když jsem se Juráčkovi věnoval,“ říká Klein ke svému projektu, který v prezentaci popisuje i věta „film o přírodě, která nehraje podle našich pravidel“. Do ní vyrazí bohatý otec se svým synem a dcerou a učí je „že život je o boji, a ne o empatii“. Události ale naberou dramaticky jiný spád…

Paranormální a retro

Jako strašidelnou detektivní minisérii o generačním traumatu představil svůj animovaný projekt Plíseň talentovaný Philippe Kastner. Vzniknout by mělo šest zhruba dvacetiminutových epizod. Vyprávět by měl o třech dětských kamarádech, kteří žijí ve starém domě, jímž prorůstá tajemná plíseň, po chodbách se pohybují podivní sousedé a za zdmi bytů jsou ještě podivnější příbuzní. Jednoho dne se jedno z dětí ztratí a zbylé dvě po něm začnou pátrat. Odhalí přitom tajemství, které je větší, než se zdá.

Kastner – autor citlivého snímku Deniska umřela o smrti své fenky a mezidruhových poutech, který získal cenu na festivalu v Berlíně – plánuje vizuálně pracovat se strachem ze tmy a paranormálními jevy. Byť je tématem trauma v rodině, násilí podle producentky Terezy Havlové nikdy nebude na plátně vidět, protože je to série určená i pro menší děti. Projekt je na počátku vývoje a tvůrci by rádi získali streamovací platformu jako koproducenta.

V československém hudebním průmyslu sedmdesátých a osmdesátých let by se měl odehrávat poslední projekt, osmidílná série Rymejk režisérky Kateřiny Letákové, absolventky režie na DAMU, která v současnosti působí v Dejvickém divadle. Mělo by jít o hudební grotesku a námětem jsou české předělávky zahraničních hitů. Respektive to, jak se v Československu dělaly a jak jimi pronikala do socialistické kultury ta k nepoznání přetextovaná západní hudba.

Šéf hudebního nakladatelství najme tři mladé aspirující muzikanty, aby pro něj předělávali západní hity. „Chceme oslovit mladé publikum, které cover verze nezná, ale i nostalgické starší publikum, které ano,“ říká režisérka. Za sérií stojí produkčně Film Kolektiv.

Série Lost Boys Dužana Duonga by pak měla být české anime. Jde o příběh dospívající a ztracené vietnamské dívky, která je „paralyzovaná v moderním světě technologií“ a zkusí se najít v převlečení za kluka ve světě mužských ilegálních zápasů a bitek. Projekt cílí na mladé publikum, ale ne z generace Z, nýbrž z generace alfa. „Bude nějakou dobu trvat, než vznikne, takže myslím dopředu, až mi doroste publikum,“ glosoval tuhle volbu Duong. Poselstvím by přitom podle něj mělo být, že „off-line je dobrý, ale příliš off-linu taky nemusí být dobré, a není třeba chodit do extrémů, ale najít rovnováhu“.

Duong aktuálně připravuje s animačním studiem v Myanmaru ukázku, která by předvedla zamýšlený styl inspirovaný syrovějším anime z devadesátých let. V téhle fázi hledá – jak vtipně poznamenal – „lidi, kteří mají peníze nebo gen alfa děti“.