Za chvíli mladí Vietnamci nebudou vědět, co tržnice byly. Starším se po nich stýská

„Na jednu stranu bundy nažehlím logo Adidas, na druhou název našeho filmu,“ popisuje režisér Dužan Duong (34) výrobu merche pro svůj první film Letní škola, 2001. Filmař z první generace Vietnamců, kteří vyrostli v Česku, odkazuje na „živnost“ svého otce v devadesátých letech, který jako většina tehdejších Vietnamců prodával v tržnici falešné značkové oblečení. Právě za touhle minulostí, vlastním vyrůstáním i fungováním celé komunity se ohlíží v místy humorném rodinném dramatu, jež prý točil „fifty fifty“ pro Čechy a Vietnamce. Premiéru bude mít na festivalu v Karlových Varech. 

Ve filmu pošlou rodiče malého syna v devadesátých letech do Vietnamu a vrátí se až jako teenager. Poslali i vás pryč? 

Ano, v šesti letech k babičce, ale naštěstí jen na tři měsíce. Původně chtěli, abych tam chodil do školy, což jsem se dozvěděl až ve Vietnamu. Ale v tu chvíli zabojovali moje takzvaná česká babička a německý děda a tátu přemluvili. Takže jsem tam nebyl tak dlouho, abych z toho měl trauma. Kamarád z dětství se vrátil až po sedmi letech.

Bylo to kvůli tomu, abyste nezapomněl, z jaké kultury pocházíte? 

Spíš kvůli nejisté době. Kvůli raziím a zátahům na tržnicích si Vietnamci mezi sebou řekli, bůhví, co bude, třeba se budeme muset stejně vrátit, tak pošleme děti napřed. A trošku stádovitě to dělali. 

Děje se to ještě? 

Pořád. Hlavní herečka v našem filmu, která se jinak živí děláním nehtů, během natáčení poslala svého malého syna na rok do Vietnamu. Stejně tak tam rodiče představitele postavy Taie poslali jeho malou sestru, aby měli prostor na práci ve večerce. A jsou zhruba v mém věku. Ale jde o lidi, kteří pořád nejsou integrovaní, neumějí česky. Nevěřím, že by vietnamská matka, která mluví česky, poslala své dítě do Vietnamu. Pro mě je zvláštní, že někteří rodiče můžou tuhle vazbu zpřetrhat. 

Posílání prý funguje i obráceně. Když se mladý muž chytne party a nepracuje, pošle ho rodina za strýcem do Česka, aby ho postavil do latě.  

To je případ mého bratrance. Flákal se, celý den spal, večer se chodil bavit, takže teď maká v Česku za kasou.