Před alkoholem nás ve škole varovali, před sexuálními predátory ne, říká herečka z filmu Sbormistr

Snímek Sbormistr inspirovaný kauzou Bohumila Kulínského je letošním českým zástupcem v hlavní soutěži karlovarského festivalu. Do klání o Křišťálový glóbus vstoupí v neděli. V delegaci k filmu bude i Kateřina Falbrová, kterou debutující Ondřej Provazník obsadil coby třináctiletou do obtížné role dívky, již zmanipuluje a zneužije dirigent sboru, v němž spolu se svou starší sestrou zpívá.  

Znala jsi kauzu Kulínský před natáčením?

Znala. Naše rodinná kamarádka totiž chodila do Bambini di Praga a zažila ho v devadesátých letech. Byla i na soustředění ve Francii a hrozně zajímavě o tom mluvila. Ten sbor se rozdělil na dvě skupiny ještě před tím, než se zjistilo, co je Bohumil Kulínský zač. Jedna ho úplně zbožňovala, měla na něj crush (tj. byla do něj zamilovaná – pozn. red.). Druhá si z něj dělala srandu a měla ho za debila. Pak tam byly oběti a z druhé strany holky, které si ničeho nevšimly nebo k tomu byly lhostejné. Věděly to, ale nic neřekly.

Sama zpíváš ve sboru, kde tě taky objevili filmaři. Báli se tě tam rodiče dát?

Vůbec. Kauzu moc neřešili. Nebo mi o ní nevyprávěli. Věděla jsem to od babičky. Někdo mi říkal, že se veřejně vědělo, že Kulínský sexuálně zneužívá holky, ale nikdo o tom nemluvil. Což mi teda přišlo dost ujetý, jakože strašný. Teď už by to byl mega problém. Kdyby se vědělo, že někdo sexuálně někoho zneužívá, řešilo by se to. Jsem ráda, že se o těch věcech víc mluví a konečně se řekne, co všechno se tu dělo, protože všichni si tady pořád na něco hrají. Četla jsem Kulínského knihu Volný pád a přišlo mi, že ze sebe dělá strašnou chudinku, jako kdyby to prostě neudělal. Ani zmínku tam o tom nenapsal.

Film jsi točila před dvěma lety, když ti bylo třináct. Viděla jsi ho teď z odstupu, jaký to byl zážitek?

Viděla jsem ho před rokem a pamatuji si jen, že jsem ho celý probrečela.

Proč?

Nevím, je zvláštní se vidět. Ale hlavně to téma na mě spadlo a konec je pro mě strašně silnej. S Mayou Kinterou, která hraje moji starší ségru, jsme šly z promítací místnosti a brečely obě. Až to uvidím víckrát, bude to určitě lepší. Ale všichni mě přesvědčují, že projekce v Thermalu bude mega zážitek, ať si to pošetřím.

Co může film jako Sbormistr dát dívce tvého věku?

Záleží, pokud nad věcmi přemýšlíš, nebo do kina jdeš jen podle toho, jaké to má hodnocení na ČSFD. Přijde mi, že moje generace chodí nejradši na komedie a zahraniční filmy a že si průměrný patnáctiletý člověk Sbormistra a takové téma dobrovolně nevybere. Ale chtěla bych, aby na to šli, protože je ten film může připravit na realitu. Spolužáci ve třídě říkají, že na to půjdou, ale kvůli mně. Asi je to spíš film pro starší – sedmnáct osmnáct.

Dívají se dnes mladí lidé odchovaní krátkými videi na TikToku ještě na filmy, je to vůbec médium pro ně?

TikTok lidi rozdělil na dvě skupiny. Buď jste intelektuál, nebo taneční mládež, co chodí do klubů. Aspoň tak to vnímám já. První skupina chodí na filmy a druhá chodí na vapa. Kluci na sobě mají Adidas a vysoký ponožky, značkové boty – klasičtí frati. U nás ve třídě na základce to byli skoro všichni. Nechci říkat, že já jsem nějaká intelektuálka, ale zajímavé filmy si někdy pustím. Teď jsem viděla Fénické spiknutí, šly jsme na to s kámoškama ze skautu. A moje srdcovka je Amélie z Montmartru.

O sexuálním zneužívání se dozvídáte asi spíš na internetu než z filmu…

Trošku i z filmu, ale je toho strašně moc. Několikrát za rok za námi do školy chodili policajti, lidé z Paměti národa, šli jsme do kina na film Vlny, chodili na debaty. V něčem je to skvělé, ale někdy už tolik informací nejde pobrat. Přijde mi ale, že v Česku se pořád sexuální zneužívání moc neřeší. Že se to téma až teď víc otevírá. Vlastně mě zpětně zaráží, že jsme tuhle edukaci ve škole neměli. Před alkoholem nás varovali, ale před sexuálními predátory ne. Nic o ubožácích, co zneužívají malý holky a svého postavení v církvi, sboru, škole nebo skautu. Teď ale sleduju kauzu Diddy a sexuální obtěžování. Je skvělý, že se ti lidé ozvali a řeší se to.

Hodně se teď řeší obtěžování na sítích nebo on-line skupiny, kde muži sdílejí sexuální či sexualizovaná videa a fotky sester, kamarádek či partnerek. Stejně jako stoupající agresivita vůči dívkám či ženám mezi mladými muži, kteří jsou pod vlivem lidí jako Andrew Tate, vliv tzv. manosféry. Jak tohle vnímáš?

Andrew Tate je ten, kdo se navážel do Grety Thunberg? U nás se o něm vůbec nebavíme. Nikdo z mých spolužáků ho nesleduje, pokud vím. Nevím, co je manosféra. Já mám s klukama úžasný vztah. V životě jsem nezažila, že by nějaký můj spolužák nebo kdokoli v mém okolí byl nepříjemný vůči ženám. Ale aspoň se ty kauzy pořádně otevřou. Znám Epsteinovu kauzu, ale ten už je mrtvý. To je dobře. Ne, že bych těm lidem přála smrt, ale jsem po tom filmu taková nabroušená.

A třeba se spolužačkami se o tom bavíte?

Přišla na to řeč, když jsme se bavily o Sbormistrovi. Je to téma spíš na skautu nebo ve sboru, protože to jsou kolektivy, kde je nějaký vůdce a hodně mladých lidí a může se něco stát. Ale ne že bychom to řešily nějak hodně. Samozřejmě si na to musíme dávat pozor.

Na co přesně?

Hlavně na internetu je to strašně nebezpečné, protože predátor je schovaný pod nějakou anonymitou. A jak se vyvíjí AI, je to stále těžší, člověk už nerozezná realitu. O tom se bavíme hodně. Jak to poznat, ale nikdy na to stejně nepřijdeme, protože AI se každým rokem zlepšuje. A s tím přibývá i predátorů a nebezpečí.

Tak jedině nebýt na sociálních sítích.

Kdybys tohle řekla nějakému iPad kidovi, pošle tě někam. Říkat komukoli v naší generaci, ať to vypne, je strašně složitý, protože lidi jsou na tom regulérně závislí. Konkrétně na sociálních sítích. Nečteme noviny a sítě jsou pro nás jediný zdroj informací a komunikace. Nevím, jestli jste si dřív psali dopisy nebo jste se prostě domluvili. Teda, ne že bychom se my nedomluvili, ale přijde mi důležitý si dát detox. Byla jsem teď dva měsíce bez sociálních sítí, což je úplně skvělý.

Proč sis dávala pauzu?

Najednou se na mě ze světa hrnulo strašně moc informací. Pak byly i nějaký hroty, kauza ve třídě. Když skroluješ na TikToku nebo reelska, z minuty se stane půlhodina, z půlhodiny hodina, a pak na tom strávíš půl dne a prokrastinuješ úplnýma blbostma. Mě prokrastinování štve, ale člověk do toho snadno zase spadne. Teď se dá aspoň nastavit, kolik času na sítích člověk tráví. Dají se nastavit různý bloky a postupně to omezovat.

Říká se, že mladí lidé závislí na mobilech a sítích už spolu nejsou schopní normálně mluvit, kluk oslovit holku nebo naopak. A seznámit se na ulici nebo v kavárně je problém. Je?

Přijde mi, že čím ti je víc, víc se bavíš face to face. Když jsem ve dvanácti chtěla nějakému klukovi říct, že se mi líbí, psali jsme si. Pak jsme přišli do školy a dělali, že se neznáme. S věkem chce ale člověk poznávat nové lidi a komunikovat. Osobně si nepíšu s lidmi dvě hodiny. Ale kámoška má nejlepší kámošku ze sociálních sítí a vídají se míň. Ale že bychom se jako generace spolu nebavili, je podle mě mýtus. S věkem si zvykneme komunikovat. Nevidím důvod, proč bychom se nemohli bavit normálně v realitě.

Takže na rande proti sobě nesedíte s mobilem v ruce a nepíšete si vzkazy?

Ne, to vůbec. Nebo v mém okruhu to tak není.

Hraješ dívku, kterou zneužije sbormistr ve sboru, kde zpívá. Jak ti režisér roli vysvětlil?

Popsal mi, že je moje hrdinka hrozný introvert a outsider. Nemá žádné kamarády, jen ségru, za kterou se snaží dostat do sboru. Ještě má hezký vztah s tatínkem, to jsem nemusela hrát, protože Marek Císovský je naprosto skvělej. Fakt frajer. Pak mi režisér vysvětlil, že je moje postava nepošpiněná okolním světem, neví vůbec nic, a že chce od někoho pozornost. Toho si všimne sbormistr, který ji zmanipuluje, protože ona si hrozně užívá jeho pozornost a to, když už se jí někdo takhle věnuje. Neví, co je špatně a co ne. Nevšímá si varovných znamení a skončí to špatně.

S její naivitou ses dokázala ztotožnit?

V jednu chvíli jsem té postavě vůbec nerozuměla. Podle mě bych si ve třinácti všimla, kdyby se mnou někdo takhle manipuloval. Ale nemůžu to vědět jistě, protože ti predátoři bývají dost manipulativní. Kdybych to ale řekla dost ostře, tak mně se prostě ani nelíbí starší chlápci. A po tomhle natáčení už vůbec ne.

Film se odehrává v prostředí, které sama znáš. Nebyl někdy moc blízko tvému vlastnímu světu?

Někdy trochu jo. Během natáčení v Americe jsme si s dalšími sboristkami říkaly, že nám to přijde jako normální turné. Do postavy jsem si promítla něco ze svého reálného života, ale nebylo toho zas tolik. Hlavně právě to, jak bych reagovala na některé situace ve sboru, kdybych třeba dostala sólo. Osobní scény jsem hrála, protože jsem úplně jiná než filmová Karolína. Někdy ale bylo trochu složitější rozlišit film a realitu. U sborových scén mi přišlo, jako kdybych fakt seděla na té zkoušce. Už jsem se z toho ale vymotala. A hlavně Ondřej (Provazník, režisér filmu – pozn. red.) to natáčení strašně dobře vedl. Chtěl, abychom si ho hlavně užili. Dělal to křehce a chtěl, abychom to brali jako zážitek do života.

Váhali někdy rodiče pustit tě do takového projektu?

Když přišla nabídka na konkurz, normálně mě na něj pustili. Pak jsme se dozvěděli, že jsem tu roli dostala, a finální scénář přišel až později – a najednou si říkali, na co my tu dceru vlastně pouštíme. Ne kvůli tomu, že by se jim scénář nelíbil, ale trochu se báli, aby mě to nepoznamenalo psychicky. Došlo jim ale, že mě ještě víc vystresují, když mi budou říkat, že nechtějí, abych film natáčela, a začali mě podporovat. A dali do toho rok života. Brali si volno z práce. Když jsme měsíc natáčeli v Krkonoších, střídali se po týdnu a brali i ségru.

Která scéna ti vlastně na konkurzu vyhrála roli?

Scéna v sauně s Jurajem, jak se naše malíčky skoro dotknou (herec Juraj Loj, představitel sbormistra – pozn. red.). Z té mě mrazilo, měla jsem husinu. Už když jsem to hrála, říkala jsem si: „Aha, tak to bude takhle náročný.“ Přišlo mi strašně divný a nechutný, že bych ve třinácti byla se sbormistrem v sauně.

Když ti režisér vysvětlil, o čem film bude a co po tobě bude chtít, měla jsi nějaké otázky?

Proč se ta sestra zachovala takhle? Proč jí nepomohla? Protože já mám se svou sestrou strašně hezký vztah a myslím, že tohle by se nám v životě nestalo, jsme zvyklé si navzájem pomáhat. Vrtalo mi to hlavou. Ondřej mi řekl, že ani ta ségra neví, co se děje a co chce. A buď jí závidí, anebo ji chce ochránit – a že je to prostě takové na hraně.

Jak to fungovalo, když byli rodiče na natáčení?

Strašně mě podporovali. Když se točila hodně náročná scéna, byl tam se mnou vždycky buď táta, nebo máma. Když se točily takový normálky, třeba zpívání na chatě v Krkonoších, nebylo potřeba, aby tam byli přímo, ale byli na pokoji. Po natáčení pak šli třeba s Ondřejem do hospody. U sexuální scény jsem nejdřív vůbec nechtěla být, ale měla jsem dublérku.

Na filmu byla i koordinátorka intimity. Jak s tebou pracovala, pomáhalo ti to?

Byla se mnou po celou dobu natáčení. Vždycky, když byla nějaká náročná scéna, zrovna třeba ta sexuální, šly jsme se třeba někam vykřičet. Protože ten natáčecí den byl dost náročný a my jsme se tím fyzicky uvolňovaly, vyklepávaly. Nebo když viděla, že je toho na mě moc, řekla štábu, že teď si potřebuju odpočinout, mít chvíli klid. Koordinovala, abych natáčení nějak zvládla.

Budovaly jste si důvěru ještě před natáčením?

Dělaly jsme herecké workshopy. Různé pohyby, abychom se sblížili s Jurajem i s dalšími herečkami. Což nebylo zas tak těžký, protože to byly holky v mém věku nebo o trochu starší. S Jurajem to bylo trochu náročnější. Tam mi koordinátorka pomáhala. Ne, že by Juraj nebyl sympatický, je skvělý, ale ze začátku jsem k němu měla hrozný respekt, stejně jako ke svému skutečnému sbormistrovi. Brala jsem ho jako reálného sbormistra. Postupně jsme si vytvořili krásný vztah a všechny scény se natáčely skvěle, nebylo to nepříjemné nebo tak. A sexuální scéna byla až na samém konci, kdy už jsem k němu měla dobrý vztah.

Měli jste na natáčení také psycholožku?

Koordinátorka fungovala i jako psycholožka. Já v té době chodila i ke školní psycholožce, měla jsem nějaké problémy, které nesouvisely s natáčením, a to mi dost pomohlo. Třeba i vyrovnat se s tím, že natáčení skončí.

Z čeho jsi měla obavy?

Kolem té sexuální scény bylo docela haló a čím víc se to řešilo, tím jsem byla nervóznější. Nechtěla jsem ji natáčet. I rodiče byli rozhodnutí, že v den, kdy se scéna točila, na place vůbec nebudu. Že to bude dělat někdo jiný. Ale to by nešlo. A nakonec se to vyřešilo a dobře to dopadlo. Bála jsem se, že to bude kruté, protože ze scénáře to vychází trochu jinak, než jak to nakonec v tom filmu je.  

Co pro tebe byla největší výzva?

Ta sauna. Je dost intimní, i když se tam nic nestane. Bylo to fakt nepříjemné. Z té scény jsem měla mnohem horší vibe než z té sexuální. Náročné bylo i natáčení v prostěradle v minus sedmnácti.

Ale jinak to natáčení v Krkonoších byl trochu takový lyžák, ne?

No jo. Rodiče mi nabízeli, ať s nimi jedu na běžky. Ale já nechtěla.

Chtěla ses soustředit?

Spíš jsem chtěla být s holkama.