GTA VI: křehkost jako nová vzpoura
Jak se cynická videoherní série proměnila v obhajobu lásky
Čekání na dost možná nejvyhlíženější hru historie je u konce. Po třinácti letech od posledního přírůstku gangsterské videoherní série Grand Theft Auto je tady pokračování s číslovkou VI, obalené neonovými barvami pulzujícího Vice City, které je pečlivě rekonstruovanou imitací Miami.
Hra studia Rockstar Games spolykala mamutí rozpočet mezi jednou až dvěma miliardami dolarů. Částka se přitom ještě před vydáním zaplatila z předobjednávek, kterých bylo okolo 17 milionů. Hlad po pokračování hry byl obrovský. Celkově se jí dosud prodalo přes 235 milionů kusů, víc mají pouze Minecraft a nespočet mutací Tetrisu. Jde o značku, jež daleko přesáhla hranice uměleckého díla a zábavy. Někdy ale zapomínáme, z jakých základů série vzešla a o čem a jak vlastně pojednává. Za hranicí groteskního násilí a absolutní volností je toho totiž mnohem víc.
Vítejte v betonové džungli


První dva díly vydané na sklonku devadesátých let jsme ještě hráli z ptačí perspektivy a dělal na nich tým okolo deseti lidí (na šestém díle už okolo šesti tisíc). Příběh byl stejně jako u drtivé většiny tehdejších her vedlejší, dominoval hravý sandbox plný krve a volného pohybu: zběsilé bourání a střílení gaunerů tvořily opěrné body zážitku. Už zde se zformoval kontroverzní paradox celé série. Svobodně můžete po ulicích zabíjet civilisty a honit se pak s policisty, do masakru vás ale zároveň nikdo nenutí. Záleží na nastavení hráčů, zda město přetvoří v krvavé lázně.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu



















