Tajemství znovuzrození nezmění ani věda, technologie nebo čínské politické manévry  

Možná ještě žádná oslava devadesátin nějakého člověka nebyla tak napjatá očekáváním, co bude dál, jako tomu bylo teď s narozeninami jednoho křehkého mnicha, slavenými v odlehlém městečku na úpatí indického Himálaje. Oslavenec je široko daleko známou veličinou a hodně toho dokázal. Stál sám proti jednomu z nejmocnějších států světa a uměl mu čelit bez armády, zástupu diplomatů, skoro bez peněz, ale s důstojností, jakou by mu kdokoli z dobře vybavených a zabezpečených politiků mohl závidět.

Mezi globálními tématy dokázal udržovat osud své odlehlé, těžce zkoušené země a její unikátní kultury, systematicky ničené okupační mocí. Na poli světové politiky, v prostředí plném egoistů, neváhal připomínat, že nejlepší cesta ke štěstí vede přes potlačení vlastního ega. Na jedno klíčové rozhodnutí starého muže se však čekalo, navíc v těžko skrývané obavě, jak dalekosáhlé důsledky přinese.

Oslavy

Tändzin Gjamccho, známý jako Jeho Svatost 14. dalajlama, se kvůli obtížím vysokého věku už nějaký čas nesetkává s americkými prezidenty ani necestuje za politiky do Evropy, včetně Prahy. I letos se ale stáří navzdory vydal na návštěvu tibetských komunit v Indii, jako to dělal celých sedmdesát let po svém útěku z Tibetu. Když je ve svém sídle v indickém městečku McLeod Gandž, posazeném na prvním svahu Himálaje ve výšce dva tisíce metrů nad mořem, přijímá třikrát týdně celé hodiny zástupy uctívačů buddhismu nebo jen obdivovatelů Tibetu z celého světa.

Ti se klaní, někteří přinesou drobný dárek, třeba jako Němec, jehož novinář časopisu Der Spiegel před časem zastihl ve frontě čekajících se skleničkou domácí marmelády. Dalajlama bere tyhle návštěvníky za ruku, někdy přitiskne své čelo k jejich a na moment v tomto fyzickém propojení setrvá.

Poslední červnový den bylo v McLeod Gandži ještě víc těsno než obvykle. Byl totiž čas oslavy narozenin.  Jeho Svatost přivezli v elektrickém vozítku, pak ho dva mniši podepřeli a pomohli mu dojít ke křeslu, odkud přijímal dary, vyslechl proslovy, sledoval tibetské tance, poslouchal hrdelní zpěvy a ochutnal vysoký narozeninový dort. Po dvou a půl hodinách pak zamířil zpět do své rezidence.

Důležitější část oslav se však konala v ústraní, kde měl dalajlama podle slibu daného v roce 2011 oznámit, jak proběhne jeho reinkarnace, tedy jak se po jeho smrti bude hledat nový, popatnácté zrozený dalajlama a jak bude podoba světoznámé instituce tibetského buddhismu do budoucna vypadat. Blížící se nevyhnutelná výměna na dalajlamovském stolci si podrobné instrukce žádá, protože bude probíhat pod stínem zápletky, jakou světová politika či nejvyšší náboženské kruhy dosud nezažily. 

Obraz na hladině

Vyhledávání nového dalajlamy je téměř pět set let starou procedurou vycházející z tradiční indické víry ve znovuzrození, o jehož podobě rozhodují činy z předchozího života. Na téhle bázi se v tibetské tradici nehledali pouze dalajlamové, ale tisíce dalších náboženských hodnostářů, včetně představených klášterů. I Tibet se pod vlivem moderní doby mění, proces vyhledávání znovuzrození ale podle Daniela Berounského z Ústavu asijských studií Univerzity Karlovy zůstává v zásadě stejný jako dřív. Jeho součástí je pořád věštba orákula, různé tajemné náznaky, sny a vize lidí, kteří se vydávají nové převtělence hledat.