Ranní postřeh Petrose Michopulose: Hnutí ANO nabízí investiční okurky, kolonoskopii a mamograf místo programu

Bude líp. Dlouhodobý slogan hnutí ANO, který provází Andreje Babiše od jeho vstupu do politiky. Přestože z dvanácti let jeho politické kariéry byl osm let členem vlády a z toho čtyři roky premiérem, stále má pocit, že pořád ještě není líp. Ale mělo by být. Proč není, když tak dlouho vládl, na to nám odpověď nedává. Letos kandiduje potřetí do Poslanecké sněmovny a mezi tím ještě jednou kandidoval na prezidenta, takže by se dalo říct, že už je zkušeným etablovaným politikem. Přesto do letošní volební kampaně vstoupil bez politického programu. Když si položíme otázku, proč tomu tak je, odpověď je v zásadě jednoduchá i pochopitelná.

Hnutí ANO po čtrnácti letech existence, kdy začínalo jako liberální středopravicové hnutí, díky osobnímu charakteru a politickým preferencím Babiše skončilo jako strana důchodců za životní jistoty. Andrej Babiš hnutí umně modeloval, a nakonec dokormidloval k voličům, kteří jediní mu zbyli. Senioři, lidé z chudších regionů a „kovozemědělci“ ze Sudet. Těm taky přizpůsobil rétoriku, která přesně odpovídá složení jeho elektorátu – program nebyl potřeba. Směs nenávistných vět ke každému, kdo může za jejich životy, a nereálných slibů, které by měly jejich životy změnit. Moc dobře ví, že tito jeho voliči po žádném programu netouží, a také, že by je žádným programem nedokázal uspokojit. Jeho výhoda je, že u většiny jeho voličů je „investiční horizont“ tak krátký, že mu to rozvazuje ruce k tomu, aby mohl říkat úplně, co ho napadne. Inventuru už budou dělat jiní voliči. To mu umožňuje vést souboj s vládními stranami, jejichž voliči jsou velmi nároční, podobně jako když jede Tour de France cyklista na všech možných dopingových látkách, co jich je. Ví, že kdyby se začal zaplétat do debat o realizovatelnosti svých slibů a prohlášení, část voličů by ho prokoukla a ta druhá by se zděšením šla volit komunisty nebo SPD. A tak hezky balancuje na hraně prozrazení a slibuje všechno všem a zbytek veřejnosti balamutí plány o nějakém programu, který zveřejní pár dnů před volbami, aby mu ho nikdo „nevykradl“. 

Mezi tím objíždí společenské akce, festivaly a šibřinky různého typu a tam vypráví svoje legendy a bajky. Nebo s rozzářenými seniory probírá jejich zdravotní stav. Ostatně sám jako sedmdesátník s luxusní soukromou zdravotní péčí ví, o čem mluví. Tak se volební kampaň ANO proměnila v pojízdné středisko preventivní zdravotní péče, kde budoucí premiér nabízí tu kolonoskopii, tu mamografické vyšetření, tu vyšetření prostaty. A slabou prevenci hází na současnou vládu. Ten stejný Andrej Babiš, který osm let seděl ve vládě a čtyři roky držel ministerstvo zdravotnictví. Je to podobně chucpe, jako když Alena Schillerová ve stejné době obchází domovy důchodců a má tam přednášky o předražených potravinách, z nichž většinu vyrábí její šéf. Nebo když točí videa o okurkách za sto korun, když každý, kdo si dokáže zajít do obchodu, je tam pak uvidí za třicet devět. 

Budeme se muset smířit s tím, že vstup extrémních populistů na českou politickou scénu, posílených steroidy sociálních sítí, s sebou ponese většinou souboje lží a úplných nesmyslů. Mnohem více než souboje programů. Voliči se tak budou většinově rozhodovat spíše jen na základě emocí a osobních sympatií než podle nějakých idejí a programů. Asi si to budeme muset vyzkoušet, aby se tomu budoucí generace vyhnuly, protože zkušenost je evidentně nepřenosná.