Muž, který zprostředkoval žeň objevů

„Vidíme vás, profesore, jak se groteskně natahujete. Už jste roztažen na několik kilometrů vesmíru. Pozor! Za chvíli se přiblížíte ke Schwarzschildově poloměru.“ Slova astrofyzika Jiřího Grygara pronesená v televizním seriálu z osmdesátých a devadesátých let Okna vesmíru dokořán, v němž pomyslný Albert Einstein padá do černé díry natažený její gravitací jako špageta, charakterizují Grygarův celoživotní přístup: humor, vědeckou erudici a dar skvěle popularizovat.

Grygarovy knihy, k nimž patří kromě knižního vydání zmíněného seriálu také třeba Sejdeme se v nekonečnu nebo Vesmír, jaký je, jsem hltal od dětství. V generacích čtenářů budily zájem o to, v jakém kosmu žijeme, jak vznikl a co ho čeká. Na nedávné oslavě Grygarových devadesátých narozenin v pražském planetáriu prý znělo mezi několika stovkami účastníků takřka unisono: Jiří Grygar mě přivedl k vědě.

Zároveň je mužem, který si vždy stál za svým. Komunistický režim dráždil vírou v boha, s níž se netajil. Nelibost úřadů vzbudil už na počátku své vědecké dráhy také tím, že v roce 1959 propočítal dráhu sovětské sondy Luna 3 směřující k Měsíci jinak, než uváděla oficiální zpráva sovětské agentury TASS. Na výsledcích trval a byl nařčen ze sabotáže, jenže se ukázalo, že měl pravdu – zpráva TASSu byla úmyslně zavádějící.

Později odmítl několik vyznamenání a cen, když nesouhlasil s těmi, kdo mu je chtěli udělit, a minimálně v jednom případě se vzdal i významné doprovodné finanční částky. V roce 2016 odmítl převzít prezidentskou medaili Za zásluhy v oblasti vědy z rukou Miloše Zemana a přijal ji až o sedm let později od prezidenta Pavla.