Martin M. Šimečka: Jak zlomit společnost
V padesátých letech seděly ve vězení desítky slovenských spisovatelů a jejich příběhy plasticky ukazují krutost komunistického režimu
Až dosud jsem o Karolu Gulišovi nevěděl, že vůbec existoval. Narodil se v roce 1924, účastnil se povstání, odseděl si pět let v komunistickém vězení, postupně se mu podařilo vstoupit do literatury, byl redaktorem Knižního magazínu, psal povídky a fejetony.
V roce 1970 ho komunisté opět chtěli poslat do vězení, neboť na výročí okupace zapálil za oknem tři svíčky. O vlásek unikl vězení a dožil jako invalidní důchodce, opuštěný a zapomenutý. Zemřel v roce 1978, tedy v pouhých 54 letech.
Jeho osud politického vězně není výjimečný. Komunisté poslali v padesátých letech na Slovensku do vězení desetitisíce lidí nejrůznějších profesí. Jenže Guliš byl spisovatel, a tak se dostal do seznamu Jána Bábika, autora knihy Spisovatelia za mrežami (Spisovatelé za mřížemi). Bábik se soustředil na padesátá léta a sesbíral osudy desítek spisovatelů, kteří strávili část svého života v komunistickém vězení.
Bábik rozdělil spisovatele podle toho, zda byli komunisté a stali se tak oběťmi režimu, který pomáhali stvořit (například Daniel Okáli), byli tedy přinejmenším metafyzicky vinni, zatímco další byli nepolitickými a spíše náhodnými oběťmi.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
