Martin Kuba v bagru

Ty záběry mají v sobě něco fascinujícího: malý osamělý bagr na břehu rybníka noří svoji lžíci do hromady téměř nových cihel a bourá poslední zbytky zdí domu, ve kterém teprve nedávno začal někdo bydlet. Ten někdo je náměstkyně jihočeského hejtmana Lucie Kozlová, asi nejdůležitější politická spolupracovnice Martina Kuby.

Vynucené bourání načerno postavených domů bývalo vždy po revoluci citlivým testem schopnosti zdejších úřadů vymoci dodržování pravidel právního státu bez ohledu na to, jak mocní a bohatí lidé proti nim stojí. Zároveň nikdy nebylo pochyb, že důslednost při vymáhání pravidel je jedním z klíčů k budování funkčního respektovaného státu.

Zkušenost přitom ukazuje, že ani při projeveném odhodlání a nebojácnosti úředníků nebývá úspěch zaručen. Peníze otvírají cestu k dobrým právníkům, kteří umějí využít všech skulin a protahovat procesní spory o roky, během nichž lze nakonec politickými konexemi černou stavbu zlegalizovat.

Z nedávné praxe zná Česko řadu případů, kdy se pravidla prosadit nepovedlo. Na čestné místo pomyslné nástěnky výtečníků aspiruje třeba miliardář Pavel Tykač se svým rodinným bazénem vybagrovaným do chráněné krkonošské louky. Tykač se snaží celou věc vyřešit snadno a levně: milionovým darem městu Špindlerův Mlýn, které dodatečně změnilo územní plán a chystá se stavbu zlegalizovat.