Můj muž jel ke kamarádovi na Šumavu. Je všední únorové ráno, a protože jsem v důchodu a nic dneska nemusím, vyrážím sama na běžky vláčkem. Potkávám jen pár dalších běžkařů. Cesta vede sněhovým královstvím, tolik sněhu už tu dlouho nebylo. Jakoby nám příroda chtěla dát více zimní radosti za veškeré to odříkání.
Vystoupím a když vyndám lyže z obalu, zjistím že jsem si nepřibalila hůlky. Volám kamarádce, která žije nedaleko. Je skvělá, pohotová a její muž mi přiveze náhradní hůlky na náměstí. Sláva! Cestou z nádraží zase na mne volá starší paní, která uklouzla na ledu pod sněhem a nemůže vstát. Kolem nikde nikdo. Zkouším ji zvednout, ale ani po mnoha pokusech se nám to nedaří. Jako v pohádce se zjeví rodinka a jejich silný táta nám pomůže. Paní je jen v šoku, po chvilce se cítí dobře. Doprovodím jí k domku, kde žije její nemocná kamarádka. Nese jí totiž svoje bylinky. Je to babka kořenářka, dává mi svojí vizitku, až budu potřebovat léčit. Snad jí ještě někdy potkám na toulkách po horách, bydlí totiž ve vedlejší vesnici.
V obchodě na náměstí si kupuji svačinu a přestože všichni máme vzorně nasazené roušky, u pokladny se na mne oboří starší paní s tím, že nedodržují dvoumetrový odstup. Ostatní přítomní zvedají obočí na důkaz stejného překvapení, jaké je to mé.
S půjčenými hůlkami se konečně vydávám do stopy. Po deseti kilometrech mají na kopečku ve srubu okénko a mohu se posilnit v hustém sněžení svařákem. Sjíždím pár kilometrů do další vesnice na vlak. Já znám správný směr, ale cizí by nepředpokládal, že ta zavátá cesta je v létě normální sjízdná silnice. Při sjezdu padám do hlubokého sněhu a mám již nacvičené, že se zvednu jen vypnu-li vázání alespoň u jedné lyže. Metodika se opět osvědčila a já ne příliš elegantně vstávám. Ale ještě před tím koukám na oblohu, je neuvěřitelně čistá. Jen oblaka bez bílých čmouh, která za sebou nechávají v normální době letadla mířící z Ruzyňského letiště na Západ.
Mám půl hodiny do odjezdu. V okénku místní hospůdky si dávám polévku, paní mě pouští samotnou do předsíně, abych se ohřála.
Na nádraží je jen jeden běžkař, zajímají ho místní běžecké trasy. Chce v pátek s dětmi na běžky a musí pro ně mít naplánovanou schůdnou trasu. Věnuji mu svoji mapu místních běžeckých tratí, aby to v klidu promyslel. Z nádraží zkouším jet na lyžích až k našemu domu po cyklostezce. Dojedu a těším se na teplou obědo-večeři.
I tak může seniorka strávit příjemný a bohatý den v době kovidové.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
