0:00
0:00
7. 3. 20092 minuty

Sám sobě Svoboďákem

Vzdělání pro umění není zdaleka to nejhlavnější, samouci by mohli vyprávět.

Autor: Respekt

„Všichni chtějí jen tvořit a nikomu se nechce makat,“ tvrdí se v představení Muži malují ve smíchovské Meetfactory. V Plzni to však prý takhle nefunguje, říkal mi pár minut po premiéře své hry Michal Pěchouček. Rád mu to věřím. Na Západočeské univerzitě vede multimediální ateliér a není moc příjemná představa, že si tak jako postavy své akademické grotesky svěřence vybírá podle toho, jestli jde o hezkou hubenou holku nebo pohledného blonďáčka v manšestrákách. Všechno to má být jen nafouklá nadsázka, která platí i pro poměry na pražské AVU, kde se děj malujících mužů odehrává.

Těžko říci. Z AVU má momentálně nejlepší zvuk malířský ateliér Vladimíra Skrepla a být otcem talentovaného puberťáka, poslal bych ho tam. Právě Skrepl asi nejvíc odpovídá obrazu „Svoboďáka“ z Pěchoučkovy hry, idolu teenagerů, který pro ně symbolizuje „akademii uměleckou, politickou i člověčí“. Na druhou stranu, vidět Skrepla v akci je pohled pro silnější nátury. Před čtrnácti dny měl v Aeru výstup v rámci Pecha Kucha Night a vedle vyprávění o své kadící mamince a tatínkovi na promítaných obrazech dokázal spadnout z pódia a vyvrknout si kotník. Tři bývalí členové někdejších Tvrdohlavých, kteří se na večer přišli podívat, to pak v baru oglosovali tím, že takovému exotovi by nesvěřili ani daleko méně důležitou věc, než je budoucnost vlastního dítěte.

↓ INZERCE

Vzdělání pro umění není zdaleka to nejhlavnější, samouci Boudník,Kolář nebo Kovanda by mohli vyprávět – a vlastně i Skrepl, ten má vystudovanou jen výtvarnou teorii. Přesto se tu s ním na zdejší scéně operuje v rámci vzájemného popichování se. Když se minulý týden začalo psát, že Milan Knížák nejspíš skončí v čele Národní galerie, Lidové noviny si do něj rýply nesmyslnou poznámkou, že člověk píšící si před jméno Prof. a za něj Dr.A. nemá odborné vysokoškolské vzdělání. Má, jen ho stihl získat v šibeničním termínu čtyř semestrů.

Což je ale důkaz jisté geniality, protože například já jsem na pouhého magistra potřeboval semestrů dvanáct. Knížák měl ovšem výhodu v tom, že mu v době nástupu na doktorandské studium zrovna na stejné škole končilo několikaleté období ve funkci jejího rektora. Tohle měl Pěchouček v představení zachytit: být tak sám sobě žákem i Svoboďákem!


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Respekt Obchod

Přejít do obchodu