Dobré zprávy z vlády

Z vlády přišly jedna a půl dobré zprávy, což by měl být standard (z vlády by měly chodit především dobré zprávy), leč není.

Z vlády poslední dobou přicházely spíš zarážející zprávy – Karolína Peake (*1975) oznámila, že se vstupem do druhého důchodového pilíře počká do konce roku, což velmi hezky ilustruje, jak členové vlády asi přemýšlí nad svou klíčovou reformou. Záměr Karolíny Peake je totiž a) nesmyl (*1975) a b) nesmysl (30.6. ≠ 31.12.).

Anebo tragikomické zprávy. Ministr zahraničí nevěnuje důležité věci pozornost, ministr spravedlnosti podepíše vyhoštění žadatele o azyl ještě před tím, než azylové řízení skončí, ministr zahraničí se probere a ministr financí na to konto zavolá na letiště, ať před odlétající letadlo postaví cisternu, a oni to udělají. (Opakuji: ministr financí zavolá na letiště, ať před odlétající letadlo postaví cisternu, a oni to udělají.) A letadlo pak stejně odletí do Ruska, přičemž žadatele o azyl od té doby neviděl ani jeho advokát.

O to větší pozornost tedy věnujme těm dobrým zprávám: vláda projednala dva velmi důležité zákony: zákon o státních úřednících a zákon o státním zastupitelství. Jeden míří do parlamentu (dobrá zpráva), druhý ministři proberou za dva týdny znovu (půl dobré zprávy).

Jsme jedinou zemí Unie, která zákon o státních úřednících nemá – a znovu se jeho schválení odkládá. Návrh ale nečelí zcela zásadním připomínkám (z komentářů ministrů se zdá, že jde spíš o provozní věci). A hlavně existuje pro zákon jeden velmi silný vnější argument: Evropská komise oznámila, že pokud nereformujeme svou státní správu, zmrazí plánované dotace pro Česko (které by právě nereformovaná administrativa měla pomáhat rozdělovat). Jde tu o 500 miliard korun.

Pokud se státní úředníci dočkají svého zákona, bude to zlom. Předpis, který by měl do státní správy přitáhnout schopnější lidi a bránit je před nátlakem politiků, leží na stolech českých vlád přes jedenáct let. Zatím byl vždycky zamítnut, neboť a) neodpovídá manažerské představě řízení státu (což znamená odpor k definitivě) a b) reforma státní správy by stála moc peněz. K tomu jen dvě poznámky – má dnes někdo pocit, že je český stát spravován manažersky? A za druhé – je samozřejmě těžké kromě čistě účetních kalkulací do propočtů vmontovat i těžko vyčíslitelné náklady státu, vznikající korupčním jednáním (které ale vypočítávají studenti českých univerzit i Světová banka), ale nestálo by to za úvahu?

K tomu všemu ale patří přípodotek. Klíčovou funkci státního tajemníka (nejvyššího úředníka, nezávislého na ministrovi) nezavádí. A pokud bude mít úředník pocit, že je na něj politicky tlačeno, jako nejvyšší instanci k dovolání mu zákon nabízí – ministra. Schválená norma je polovičatost – pokud nás tedy vláda neohromí návrhem na nepolitické jmenování ministrů (a to doufejme ne). Nicméně krok dobrým směrem. (Více si o připravovaném zákoně můžete přečíst v textu Respektu tady.)

Zákon o státních zástupcích budí mnohem méně rozpaků. Od roku 2015 by měla posílit pozice nejvyššího státního zástupce a také vzniknout zvláštní protikorupční jednotka státních zástupců. V úhrnu – opět více nezávislosti justice na politické moci. Nabízí se sice námitka: je opravdu dobré někoho tak mocného (a státní zástupce je velmi mocný člověk) ještě více vyvázat z kontroly volených zástupců? Jenže máme tu protipříklad: nic nehovoří pro to, že by na Slovensku (které má podobný speciální úřad od roku 2004) nějaká mafie státních zástupců, uzurpující si moc, vznikla. Bez důvěry v sebe se těžko můžeme dostat dál.