Na cestě s Volodymyrem Zelenským. Ošlehaným, vyčerpaným a odhodlaným dál bojovat

První březnový čtvrtek večer nastoupil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj do vlaku v Kyjevě, aby navštívil své jednotky na východě Ukrajiny, kde jsou boje nejzuřivější. Měl unavené oči, hluboké vrásky od starostí a prošedivělé vousy. Zdálo se, že se vydává na osamělou cestu. Válka USA a Izraele proti Íránu, která začala necelý týden předtím, odvrátila pozornost světa od krvavého konfliktu Ukrajiny s Ruskem a oddálila další kolo mírových jednání podporovaných Spojenými státy. Zásoby protiletadlových raket, jež Ukrajina zoufale potřebuje, se rychle ztenčovaly, protože byly nasazeny právě na Blízkém východě. Doma rostlo vyčerpání obyvatel Ukrajiny způsobené krutou zimou plnou ruských útoků.

Prezident Zelenskyj, který v čele Ukrajiny vstupuje do pátého roku této války, každý měsíc či dva navštěvuje vojáky v blízkosti frontových linií, i když pro jeho ochranku jsou tyto cesty noční můrou. Pro Zelenského jsou naopak inspirativní. „Jezdím sem, abych povzbudil důstojníky i vojáky,“ říká v pátek, když sedíme na lavičce v parku ve městě Kramatorsk v Doněcké oblasti. Prezident pozval deník The New York Times, aby se k němu připojil na jeho cestě na východ, a mluvil se mnou a Brendanem Hoffmanem, jedním z našich fotografů, během série rozhovorů, jež trvaly celkem asi 90 minut.

Do Doněcku zamířil záměrně, právě tento region zůstává největším kamenem úrazu v jednáních. Rusko tlačí na Ukrajinu, aby mu v rámci jakékoli mírové dohody postoupila celou oblast – tedy i část, kterou Kyjev stále ovládá. Při diplomatickém tanci s Trumpovou administrativou, jež touží ukončit válku a připsat si za to zásluhy, projevil Zelenskyj ochotu ke kompromisu. Návštěvou Doněcku dal ovšem jasně najevo, že se Ukrajina nehodlá tohoto území vzdát. „Nejde o kilometry, jde o lidi,“ říká. „Vidíte, jak město žije.“