Půjdeme do menšího? Jak se v krizi bydlení zmenšuje prostor pro život

Když se třicetiletá Nikola Pradhanová se svým manželem před pěti lety rozhodovala o koupi bytu, myslela si na bydlení okolo 60 metrů čtverečních, které by bylo ideální pro rodinu, již spolu plánovali. Konfrontace s realitním trhem je ale donutila svá očekávání přehodnotit. Zkoušeli různé alternativy, jako hledání bytu v okrajových částech Prahy, ale brzy došli k tomu, že na tak velké bydlení prostě nemají. Nakonec své plány uskromnili o několik metrů čtverečních a nyní už skoro šest let splácejí 45metrový byt ve staré žižkovské zástavbě, kde byly ceny nemovitostí o něco nižší.  

Mladí manželé dnes mají rok a čtvrt starého syna. Nejprve chtěli ve svém 1+1 prostě přehradit ložnici a vyčlenit z ní ještě dětský pokoj, nakonec ale zvolili kreativnější řešení: z jednoho pokoje je kuchyň, obývák, Nikolina a chlapcova ložnice v jednom, ve druhém má ložnici a pracovnu otec rodiny. „Pracuje totiž z domova v IT, často v noci, takže potřebujeme spát odděleně,“ vysvětluje.  

Nikola s manželem jsou vysokoškolsky vzdělaný dobře situovaný pár. Jejich příběh ukazuje, že kompromisy spojené s malým bytem už nejsou jen otázkou nouze nebo startovního bydlení, ale stále častěji se týkají i lidí, kteří mají stabilní příjmy a rodinu.

V extrémnější podobě to zažili Jolana Hršelová a Matěj Šámal, kteří v posledních dvou letech upoutali pozornost médií tím, že se spolu se svými třemi dětmi přestěhovali do bytu, který si mohli dovolit koupit – tedy o výměře 37,5 metru čtverečních v Dejvicích. Přesun z nájmu do výrazně menšího vlastní bydlení by však asi nedopadl tak úspěšně, pokud by si nemohli dovolit architektonické práce, které malou plochu bytu upravily tak, aby se rodina do tohoto prostoru vešla.