Omluvenka budoucnosti: Anička probere ráno novou látku s AI a pak půjde na trénink florbalu

Programové prohlášení vlády věnuje vzdělávání a umělé inteligenci jen dva řádky. Zaplať pánbůh za ně, ale je to zoufale málo. A hlavně: za 100 dní vlády se neposunulo prakticky nic. Přitom právě umělá inteligence bude vzdělávání dětí ovlivňovat víc než všechno ostatní. AI nečeká. Už je mezi dětmi. A kromě velkých rizik pro žáky může rozrušit i celý vzdělávací systém. 

Jedna ze všímavých učitelek napsala do diskuse na můj Facebook: „Bylo by třeba značnou část žáků odnaučit využívání AI špatně (jako vyhledávač, přijímání bezmyšlenkovitě každé blbosti, kterou vyplivne, používání na sebemenší kreativní úkol typu nalezení receptu či počítání kalorií). Nijak se k ní nepřistupuje – ani se nereguluje, ani se neučí. A tak se volně šíří skrz každý ročník dětí a naprosto je decimuje.“

Je to tichá, nicméně masivní změna. Podle dat Českého statistického úřadu devět z deseti dětí ve věku 9–15 let už AI vyzkoušelo. Podle průzkumu AI Kompas používá 69 procent žáků umělou inteligenci pro školní účely a 72 procent ve volném čase. Dvě třetiny učitelů si AI sice zkoušejí v soukromí, ale přímo ve výuce ji využívají velmi málo: denně pouhé jedno procento pedagogů.

Rizika pro děti jsou veliká a už si jich mnozí všímají. Pokud používáme AI bez rozmyslu, hrozí dětem i dospělým DeSkilling – ztráta dovedností, ale u dětí dokonce NoSkilling – dovednosti se vůbec nevyvinou. Když za žáka vše vyřeší chatbot, jeho mozek leniví a stejně jako svaly, jež necvičíme, ochabuje. Děti si běžně vytvářejí citové vazby na AI společníky, kteří je nesoudí a jsou jim k dispozici nonstop. To může vést k sociální izolaci, ztrátě reálných vztahů a v krajním případě i k duševním problémům.