Bohatí bohatnou a chudí chudnou. To je možná největší ohrožení liberální demokracie

Liberalismus – pro jedny systém spojený s hodnotami, jako je svoboda, rovnost emancipovaných občanů a vzájemný respekt, a to i ve vztahu ke státu. Liberálně demokratické uspořádání funguje jako hrací pole se spravedlivými pravidly umožňující soutěž různých myšlenek a přístupů ve veřejné debatě, trhu i politice, kde má mít každý člověk šanci bez ohledu na svůj původ. Jiným zní označení liberál a liberální stát v uších jako výsměch z úst kosmopolitních elit a obyvatel metropolí, nálepka ospravedlňující neoliberální postupy a sílící ekonomickou či majetkovou nerovnost nebo jako ideologie, která pro někoho nebezpečně relativizuje určité tradice a identity. Nezanedbatelná část lidí také pokukuje po jiných teoriích a systémech, v nichž jednotlivec není stavěn takto vysoko. A právě o různých podobách liberalismu ve střední Evropě, jeho kondici, nepochopení i ohrožení mluví v rozhovoru slovenský filozof Matej Cíbik, který působí na Středoevropské univerzitě ve Vídni, učí na Univerzitě Pardubice a je autorem nové knihy Liberálové a ti druzí (Academia, 2025). V čem vidí hlavní ohrožení liberální demokracie ve střední Evropě? Jaké pesimistické a optimistické scénáře mohou čekat Maďarsko, Slovensko i Česko po parlamentních volbách? Nejen na to se ptá Štěpán Sedláček v rozhovoru, které je kráceným přepisem podcastu Čtení s Respektem. Celé znění najdete v audiu. 

Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Já jsem ročník 1986 a mlhavě si vzpomínám, jak jsem doprovázel rodiče poprvé k volbám. V roce 1991 mě byly čtyři nebo pět let. Měl jsem pocit, že když se jde k volbám, tak se má skandovat. Asi jsem to měl vypozorované z nějakých demonstrací. Takže jsem se snažil cestou do volební místnosti skandovat: „Volíme DS.“ Rodiče mě upozornili, že u volební urny se skandovat nesluší.

Takže odsud vede nějaká vaše cesta k údivu nad politikou, což bývá základní postoj filozofa nad jeho tématem?