Mary McCartney: U každého focení musí znít dobrý hudební playlist

Vaše první výstava v Praze se koná v rámci Designbloku a jmenuje se Striking by Playce. Co na ní představíte?

Jedná se především o portréty žen. Jsou tam tři snímky, které mají přímý oční kontakt a žádají si vaši pozornost, ale pak tam jsou i anonymní fotky, na nichž není vidět do tváře. Usiluji o snovou až filmovou kvalitu.

 Fotí se vám ženy snadněji?

To je otázka, na kterou se mě ještě nikdo nezeptal, a moje první instinktivní odpověď by zněla: Ne. Především proto, že spousta mých fotografií vzniká na zakázku. Zavolají mi, jestli chci fotografovat toho a toho nebo tu a tu. Každopádně uvažuji vždycky o portrétovaných individuálně, nezáleží, jestli je to muž, nebo žena. Nicméně připouštím, že jako žena možná lépe rozumím poutu mezi ženami. Ale když jsem fotila Harryho Stylese, tak jsem k němu nepřistupovala o moc jinak než k Tracey Emin. Jde mi o to, co z nich cítím. Protože to nejdůležitější na mé práci je, jestli se mi podaří s portrétovaným nalézt spojení.