Ve světě plném predátorů nemůže být Evropa poslední býložravec. Skončila by jako moučník

Před několika dny Spojené státy znovu přepsaly pravidla mezinárodního systému, když ze země odvezly venezuelského diktátora Nicoláse Madura. Podobně Rusko uplatňuje své ambice ovládnout Ukrajinu a v případě Číny se o tom spekuluje ohledně Tchaj-wanu. Měla by na to Evropa reagovat také snahou o stanovení sféry vlivu?

Když USA řeknou, že západní polokoule je její, tak otázka zní, koho bude zbytek světa. To nás musí zneklidňovat. Spojence máme po celém světě. Tedy státy, které vyznávají vládu práva – a ty přece nemusejí sedět jen na západní polokouli. Z tohoto pohledu by Evropa měla chytře pracovat s tím, co umí – uplatňovat svůj vliv a nenechat se úplně rozložit.  

Co je podle vás cílem současných Spojených států, když sledujete jejich aktivity a hledání nové pozice?

Spojené státy mají jiné zájmy než Česko a zbytek NATO. Leží v jiné oblasti, mají jiný výtlak, jsou námořní, vojenská a hospodářská velmoc. Když se podíváme na to, co čelní američtí představitelé říkají ke Grónsku, slyšeli jsme během čtyřiadvaceti hodin úplně jiné výroky z Kongresu, kde demokrat a republikán vydali společné prohlášení na podporu spolupráce s Dánskem, úplně jinak mluvili předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson a Marco Rubio, kteří říkali, že by území potřebovali, ale o vojenském zásahu nemůže být řeč – a úplně jinak se vyjádřil Bílý dům, který mluvil o vojenském zásahu.