Babiš se rozhodl, že porazí drogy, a české ulice se začínají bát

Ulice Plzeň je středně velká adiktologická neziskovka: v západočeském krajském městě obsluhuje asi šest stovek závislých lidí. Minulé pondělí před polednem se před jednou z budov, bývalou vrátnicí zdejší velkofabriky Škoda, tvoří malý hlouček. Pro dnešek tady končí vydávání substituce, tedy bezpečné náhrady za tvrdé drogy, a plynule navazuje výstražná stávka zaměstnanců spolku. Stávka je ve zdejším kontextu trochu silné slovo, klientům v nouzi by tady pomohli i tak – a většina klientů je v nouzi často. Je prvního června a stávkuje se, protože Babišova vláda neustoupila od svého rozhodnutí převést spletitou agendu tuzemského boje se závislostmi pod ministerstvo zdravotnictví, které s ní má minimum zkušeností. 

Martin Parula, ředitel spolku Ulice Plzeň, stávkuje také, a tak má čas rozebrat spolkové účetnictví. Roční rozpočet je šestnáct milionů korun. Osm milionů jde na centrum duševního zdraví, kde se podává substituce, probíhají terapie, kde klientům pomáhají při vyřizování papírů pro úřady nebo jim radí, jak si najít bydlení či jak urovnat vztahy v rodině tak, aby v ní šlo žít. Osm milionů jde na terénní práci: vyměňují se použité jehly, rozdávají kondomy, ošetřují různá poranění a doprovázejí se ti, kteří jsou právě na dně, na úřady nebo k lékaři, kam by sami z obav nebo studu nedošli. 

Krystalické důsledky

Zhruba polovinu peněz na svou práci dnes Ulice Plzeň dostává od Úřadu vlády z balíku na boj proti drogám – a tento rozpočet je možné použít relativně volně. Druhá polovina je z ministerstva práce a sociálních věcí (a od kraje a města), ale tyto peníze jsou striktně navázané na dotační účel. Parula má následující obavu (a všichni experti z branže ji sdílejí): pokud se všechny peníze přesunou pod ministerstvo zdravotnictví, to je buď nebude chtít, nebo nebude schopné rozdělit.