Kalouskovo trestní oznámení

Pondělní Hospodářské noviny přinesly důležitou zprávu ve věci bývalé IPB a jejího převzetí bankou ČSOB.

Slibované trestní oznámení ministr financí Miroslav Kalousek na konci minulého týdne opravdu podepsal a odeslal. Je však pozoruhodné, že se jedná o trestní oznámení v jiné věci, než ministr původně – tedy na začátku tohoto roku – s velkým hlomozem oznamoval.

Když stát v lednu prohrál tzv. pařížskou arbitráž s ČSOB, která potvrdila, že ČSOB nemusí vracet žádných 34 miliard korun, rozhodl se ministr Kalousek podat trestní oznámení na celou Zemanovu vládu (s výjimkou ministra Miroslava Grégra), na bývalého guvernéra Josefa Tošovského a na bývalého nuceného správce banky.

Na Kalouskovo rozhodnutí a jeho rozbory situace reagoval 20. ledna v Hospodářských novinách guvernér centrální banky Miroslav Singer. Ten ministra Kalouska upozornil na to, že si špatně přečetl odůvodnění arbitrážního nálezu, a dále upozornil, že v okamžiku převzetí byla cena IPB banky velmi pravděpodobně záporná a že ČNB těžko mohla umožnit likvidaci banky.

Bylo potěšitelné, že centrální banka dokáže hájit svoji institucionální paměť a reputaci, a to přesto, že v ní dnes sedí úplně někdo jiný jmenovaný úplně někým jiným. Představa ministra Kalouska, že podá trestní oznámení na bývalého guvernéra Tošovského, byla i personálně zcela nepřesná, protože trestní oznámení by se muselo týkat prakticky celé tehdejší bankovní rady ČNB, protože každý její člen byl podepsán pod určitým aspektem celé transakce.

Po zveřejnění guvernérova článku to vypadalo, že by v celé věci, která již déle než desetiletí rozděluje českou společnost, politiku a bankovní svět, mohl konečně nastat určitý smír a klid zbraní.

Ministr Kalousek, který jiným lidem vyčítá, že v celé věci vidí „boj dobra se zlem, když jde přitom pouze o peníze“, zjevně nepřekousl, že by nebylo po jeho. Svým právníkům patrně zadal, aby mu zkusili najít alespoň něco. Rozhodl se tedy podat trestní oznámení, které vynechává ze hry centrální banku, ale soustředí se především na bývalého ministra financí Bohuslava Sobotku.

Nejde už o 34 miliard korun, ale o 1,6 miliardy korun. V roce 2004 měl tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka informovat vládu, že Evropskou komisí schválená veřejná pomoc nepřekročí 153,9 miliardy korun. Pařížská a vídeňská arbitráž však nařizují České republice vrátit ČSOB další peníze, a to ve výši 1,6 miliardy korun, nad rámec oněch 153,9 miliardy korun. Jak z toho ministr Kalousek usuzuje, že toto mohl někdo naplánovat a zkonspirovat v květnu roku 2000?

Trestní oznámení ministrů financí na bývalé ministry financí – to je ovšem arzenál z výbavy dnešního orbánovského Maďarska, který nesvědčí o západní politické kultuře. Ministr zároveň dává najevo, že se nedokáže povznést nad svůj osobní zájem v celé věci a vůči Sobotkovi (i Pavlu Mertlíkovi – shodou okolností jde také o bývalého ministra financí) chová jakousi osobní zášť.

Současný ministr financí rovněž dává najevo, že ho nezajímá nový mezinárodní kontext, kdy autority všude na světě postupovaly vůči systémově důležitým bankám podobně tvrdě, rychle a nekompromisně jako česká vláda v roce 2000. Koneckonců – jak by asi postupoval v červnu roku 2000 Miroslav Kalousek, kdyby byl ministrem financí či guvernérem centrální banky? Nechal by banku zlikvidovat s rizikem celostátního ekonomického a finančního rozvratu?

Nelze vyloučit, že Kalousek sleduje i politické cíle: možná chce ovlivnit výběr předsedy sociální demokracie a nebo se obává, že předmětem trestního oznámení se mohou stát naopak nepovolené a utajované státní garance, které poskytla – podle všeho protiprávně – první Topolánkova vláda v rámci tzv. vyrovnání s Nomurou na podzim roku 2006.