Draghi v. Weidmann

Hned dva americké deníky najednou se zabývají spory mezi šéfem Evropské centrální banky Mariem Draghim a šéfem německé Bundesbanky Jensem Weidmannem.

Deník The Washington Post přináší portrét Jense Weidmanna, který se snaží udělat vše proto, aby ECB nemohla začít svůj program nákupu státních dluhopisů. Weidmann je nyní v čele německé opozice proti ECB a na své straně má většinu médií. Weidmann je přesvědčen, že Bundesbanka jako nejdůležitější banka eurosystému musí být více slyšet a nesmí být jen tak obcházena.

Vynikající je téměř investigativní práce deníku The Wall Street Journal, který popisuje, jak to v polovině léta přesně bylo, tedy v době, kdy Draghi oznámil své slavné „udělám cokoli“. Jak se Draghi scházel s Merkelovou a Schäublem, jak získal jejich podporu, jak Merkelová odstínila Bundesbanku a jak se Weidmann na Draghiho vystoupení díval v televizi a jak se mu moc nelíbilo.

Jde tedy o detailní popis „historických chvil“. Totiž takhle: nerozpadne-li se eurozóna, bude to zapomenuto. Rozpadne-li se, vejdou tyto klíčové okamžiky do historie a článek z The Wall Street Journal s nimi.

Gideon Rachman se v komentáři pro Financial Times zabývá tím, kdo jsou ti zlosynové, kteří za to všechno mohou, a dochází k závěru, že jsou to samozřejmě ti velcí Evropané jako Helmut Kohl, Jacques Delors, François Mitterrand a další, kteří toužili, aby jim byl postaven jezdecký pomník.

Proč je tak důležité vědět, kdo za to může? Protože až se eurozóna rozpadne, vznikne válka narativů a všichni se budou přestrkovat a vzájemně vinit. Na jedné straně bude viněno Německo, na druhé straně jižní Evropa a pak také nezodpovědný „anglosaský svět“, který vyvolal finanční krizi.

…

V rámci nové vlny pesimismu stojí za přečtení článek Freda Bergstena šéfa Petersonova institutu, o tom, že eurozóna normálně krizi přežije a vyjde z ní posílena. Argumenty se mi ale nezdají moc silné a přesvědčivé, kromě toho, že si Bergsten myslí, že to evropští lídři nepřipustí. Němci se přece nemohou tvářit, že s čímkoli souhlasí, protože by polevil tlak na reformy na jihu. Nakonec ale nějaký krůček kupředu vždy umožní.