0:00
0:00
Analýza14. 12. 20093 minuty

Lisabon zatím spící

Trochu to připomíná rozpačitou situaci někoho, kdo se konečně dočkal vymodleného dítěte, ale zatím moc neví, co si s tím „nedochůdčetem“ počít. Evropa začíná fungovat podle nových pravidel velmi pozvolně.

Nejasného je toho kolem Lisabonské smlouvy, která právě před dvěma týdny vstoupila v platnost, víc než dost. Dokonce někteří zkušení bruselští praktici říkají, že nezodpovězených otázek je víc než těch, na které existuje jasná odpověď. „Když už je na nějakou odpověď, tak se hned vynoří další nejasnosti,“ říká jeden z vysoce postavených Čechů v Evropské komisi.

Ani nové tváře Unie zatím příliš nevyvrátily pochyby a skepsi, které jejich výběr vyvolal, a vzbuzují dojem, že jsou spíše „hrdiny proti své vůli“. Evropská ministryně zahraničí Catherine Ashton spíše postává v pozadí, než že by rázně vtrhla na scénu – mikrofony náhodou zachytily, jak na setkání jednotlivých ministrů zahraničí (které tentokrát naposledy řídil šéf diplomacie předsedající země, švédský Carl Bildt) řekla italskému kolegovi Frankovi Frattinimu:„Budu jen poslouchat.“ To samé prý dělala také na schůzce šéfů členských zemí, která po setkání ministrů zahraničí následovala. Jistě, ve funkci byla skutečně jen okamžik, přesto je jasné, že třeba současný britský ministr zahraničí David Miliband - jeden z někdejších horkých kandidátů na její křeslo - by zcela jistě k poslouchání něco přidal.

Nový europrezident Herman Van Rompuy, který se své role naostro ujme až v lednu, zase minulý týden při večeři představil šéfům členských zemí své představy. Znějí jistě slibně. Van Rompuy by rád, aby v budoucnu byly závěry summitů „čitelné a viditelné“ pro občany a aby z nich spíš než deklaratorní prohlášení vycházely srozumitelná rozhodnutí s okamžitou platností.

↓ INZERCE

Zatím ovšem nevíme, jak přesně tohle všechno chce zařídit. Některé plány, které Van Rompuy načrtnul, totiž vyvolávají hlavně další otázky. Bývalý belgický premiér by si představoval, že se lídři členských států budou scházet častěji než je tomu doposud, a v menší sestavě. Klíčová rozhodnutí by mělo dělat hlavně „tvrdé jádro“ složené z hlav států a vlád. Jejich dosavadní hlavní pobočníci – ministři zahraničí – by se měli jednání podle Van Rompuyových představ účastnit pouze „čas od času“. Byť není zcela jasné, jak by to fungovalo, když se některé klíčové dohody dosud dojednávaly právě na schůzkách ministrů zahraničí, někteří lídři už podle evropského tisku stačili plán pochválit.

A zklamání z toho, že v čele Unie nestojí jasný a výrazný lídr Van Rompuy právě nenapravil, když na setkání evropských křesťanských demokratů v Bonnu ve svém prvním veřejném projevu prohlásil, že spíš než že by se o funkci aktivně ucházel, ta „práce si našla jeho“.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Respekt Obchod

Přejít do obchodu