Noví íránští vládci jsou odvážnější než jejich zabití předchůdci – a Trump si neví rady

Donald Trump už Íránu vyhrožoval koncem civilizace i vyhlazením. Přes to všechno íránský režim dál existuje a když minulý týden úderem na americkou vojenskou základnu v Jordánsku opět narušil úsilí o příměří, byla na řadě výhrůžka „vojenskou silou, jaká nebyla k vidění od druhé světové války“. O víkendu ale americký prezident obrátil – tak jako vždy v minulých měsících, kdy íránské vládce střídavě označoval za “šílence”, “rozumné a velmi chytré” i za “chorou lůzu”. Vystrašený Írán podle jeho slov začal s Američany jednat, což ovšem Teherán popírá. Vyjednává prý jen s Ománem, sousedem na druhé straně Hormuzského průlivu, a k zásadním ústupkům se nechystá. Naopak: diskuse podle všeho směřují k dohodě, která přizná Íránu kontrolu nad plavbou v této oblasti, zcela v rozporu s americkými cíli.

Blízkovýchodní konflikt poslední týdny připomíná kyvadlo, které se přikloní tu k nové eskalaci a tu k příměří. Není to ani plnohodnotná válka, kde by tak jako v březnu na Írán pršely americké rakety a následovaly plošné odvety íránských dronů. Ale není to ani mír, ve kterém by platilo v červnu dohodnuté příměří.

Porušeno bylo všech čtrnáct bodů memoranda, které Trump s pompou oznámil a ve Versailles podepsal – íránský prezident Masúd Pezeškján jej podepsal na dálku. V rozporu s klíčovým příslibem začal Írán střílet na tankery, které pluly znovuotevřeným Hormuzským průlivem. Lodní doprava Perským zálivem se opět uzavřela a globální zásoby ropy se od té doby dál tenčí. Spojené státy poté v rozporu s dalším ze zásadních bodů memoranda znovu zavedly sankce na vývoz íránské ropy, které krátce předtím zrušily. 

Ve výčtu by se dalo pokračovat. Potvrdil se předpoklad, že kontrola nad strategicky významnou dopravní tepnou je pro íránské vladaře – reálnou moc drží revoluční gardy – důležitější než ekonomické výhody, které Trump nabízel. A v těchto dnech roste pravděpodobnost, že uspějí.