Jediná šance

RESPEKT 15/2010

Okamžitě po nešťastně zmedializovaném výběrovém řízení na nového ředitele ÚSTR se začaly objevovat zprávy pošpiňující vítězného kandidáta. Uznávám, že studium VUML není zrovna malá skvrna na dobré pověsti, ale musím pana Pernese obdivovat už jen za to, s jakou odvahou a nadhledem útokům na svoji osobu čelí.
Se stále větším zklamáním přihlížím neustálému omílání zpráv o novém řediteli v médiích, ačkoli jejich informační hodnota se postupně vytratila a zůstal jen nádech skandalizace, který se snadno prodává. Smířil jsem se i s tím, že naprostá většina médií si už nedává práci s dohledáváním dalších informací. Že se spokojí s převzatými hesly a předem naservírovanými závěry a že jsou slyšet hlavně ti, co nejvíc křičí. Největším zklamáním pro mě je, že ani Respekt se v případě této kauzy nechová jinak. Marně jsem čekal, že se na jeho stránkách objeví alespoň stručná zmínka o obsahu otevřených dopisů pana Viléma Prečana, o diskusi obou ředitelů v pořadu Otázky Václava Moravce, o zásadních manažerských pochybeních předchozího ředitele Pavla Žáčka, že se někdo bude zabývat podrobněji celkově špatnou současnou situací v ÚSTR, aby se tak alespoň částečně dostálo pluralitě názorů.
Očekával jsem také, že předtím, než na stránkách Respektu dojde k veřejnému odsouzení prvních kroků nového ředitele (myslím tím například odvolání náměstků), projeví někdo z redakce alespoň snahu ověřit si, jaké důvody ho k tomu vedly. Doufal jsem, že v situaci, kdy se úroveň diskuse okolo Ústavu pro studium totalitních režimů zvrhla do afektovaných osobních útoků a účelně předhazovaných informací, vypraví se některý z redaktorů do terénu a pokusí se zjistit, jak se doopravdy věci okolo ústavu mají, aby tak vnesl trochu světla do nepřehledné situace. Nic z toho jsem bohužel na stránkách Respektu nenalezl.
Jaroslav Cibulka