Takový zvláštní piknik

Narodil se v newyorském Harlemu a zemřel ve Francii, nikdy však nechtěl být primárně vnímán jen jako expat, stejně tak jako gay, černoch a aktivista. James Baldwin chtěl být jen „čestným mužem a dobrým spisovatelem“. Přesto se právě tyto věci nakonec vždy palčivě vepsaly do jeho tvorby, v níž se kříží a překrývají otázky afroamerické identity, genderu, rasismu, nerovnosti a třídy.

K jeho přátelům patřila nositelka Nobelovy ceny Toni Morrison a jeho díla byla mnoha lidem oporou už v šedesátých a sedmdesátých letech. Ovšem širokého uznání a ohlasu se dočkala až od počátku třetího tisíciletí. Jako o člověku, jenž nejen svými povídkami, romány i eseji předběhl dobu, se o něm pořádají konference, po smrti George Floyda využívali citáty z jeho děl pouliční umělci. Předloni, kdy uplynulo sto let od jeho narození, mu znovu vyšla sbírka osmi krátkých próz z roku 1965 nazvaná Až jednou potkám svého Pána. Nyní se objevila u nás a doplnila tak překlady čtyř jeho knih z předrevoluční doby.

První dvě skici Baldwinovi zjevně sloužily jako odrazový můstek pro volně autobiografický román Jdi a hlásej to z vrchů: jako nejstarší z devíti dětí, kdy ho vychovával autoritativní otčím-pastor, který jako hřích chápal i chození do kina či přátelství s bělochy, v nich ohmatává témata dospívání a náboženství. V dalších, rozvinutějších povídkách pak prozkoumává dynamiku mezirasových vztahů. Věnuje se také osvobozující síle černošské hudby, což je červená nit táhnoucí se celou jeho tvorbou.

I v této sbírce platí, že psal vášnivě, poeticky a zároveň angažovaně – a často spojoval osobní zpověď s analýzou a společenskou kritikou. Nejpůsobivějším příspěvkem je titulní povídka. Jako vypravěč autorovi slouží zástupce šerifa na Jihu USA v éře boje za občanská práva, který si pod vlivem bouřlivých událostí, jež mu přerůstají přes hlavu, vzpomene, jak ho coby chlapce vzal táta i s mámou na piknik. Až mnohem později pochopil, že šlo o lynčování sedmnáctiletého Jesseho Washingtona obviněného ze znásilnění a vraždy bělošky v texaském Wacu. Baldwin nikoho neušetří brutálních detailů typu kastrace nebo upálení zaživa ani finální ironie: jeho protagonista vyznávající bílou nadřazenost pevně věří, že je dobrý člověk.