Vzácné kovy, vliv a odpovědnost

V dějinách evropské politiky můžeme nalézt více příkladů trpělivosti. Přitom matadorem je vyjednávání s Mercosurem – jihoamerickým sdružením volného obchodu. Trvalo více než pětadvacet let, než se členské státy EU nyní v lednu rozhodly vytvořit zónu volného obchodu právě s tímto sdružením.

Evropští zemědělci mají strach, že jim levné potravinářské zboží z Jižní Ameriky zničí živobytí. Uklidnit by je měla slíbená finanční pomoc v řádech miliard eur. Dohoda naopak těší zástupce průmyslu, kteří budou kupovat bez překážek zejména vzácné kovy. Evropský export do zemí Mercosuru se podle odhadů zvýší až o 70 procent. Na růst HDP nemá mít dohoda zásadnější dopad, přináší ale něco, co je také důležité – vliv. 

Zatímco americký prezident v nepředvídatelných vlnách uvaluje a zase ruší cla, EU dělá to, co je jedním ze smyslů její existence – ruší obchodní bariéry, posiluje svůj politický vliv a upevňuje vztahy. Dlouhé čekání na dohodu s Mercosurem paradoxně ukončili ti, kterým principy existence EU vadí – Donald Trump a Vladimir Putin. Dohoda také uštědří kopanec Číně, protože EU nebude tolik závislá na jejích vzácných kovech.

Při všech těch vítězstvích však evropský kontinent nesmí zapomínat na pomoc nejzranitelnějším zemědělcům, kteří právem poukazují na to, že jejich produkce podléhá vyšším standardům, a je proto dražší.