Sex v lese je mnohem živočišnější zážitek než mezi čtyřmi bílými stěnami

S partnerem Hervém Jakubowiczem jste napsali a vy jste ve svém nakladatelství wo-men vydala knihu o sexuální slasti, v rámci které jste vyzkoušeli věci přesahující zkušenosti průměrného obyvatele Česka. Milovali jste se ve francouzském lese, navštívili hodinový love hotel v Tokiu, v Belgii si nechali vyrobit pás cudnosti, tančili nazí před jinými lidmi. Změnila vás ta zkušenost?

Hodně. V rámci rodiny, přátel i společnosti jsem byla vychovávaná způsobem, kdy mě formovala určitá morálka, konvence, náboženské hodnoty. Říkám tomu, že jsem byla socializovaná. Vytvořilo to ze mě člověka, který ne vždy odpovídal tomu, jak jsem se vnitřně cítila. Moje vnitřní já bylo vždycky zvědavé – a touhle socializací se cítilo omezované. V rámci knihy jsem se mohla skrýt za profesi novinářky, dokumentaristky nebo výzkumnice a ty naučené stereotypy, konvence a společenské role u ženy očekávané na chvíli odložit. Stejně jako máme na sociálních sítích své virtuální avatary, pod nimiž vystupujeme, i já jsem si při práci na knize vytvořila takovou avatarku, pod jejíž maskou jsem mohla zkoušet různé věci. Musela jsem při tom překračovat i hranice své komfortní zóny, ale pomohlo mi to odhalit nové stránky mě samotné, které jsou bližší tomu, kým opravdu jsem.

Jakou komfortní zónu jste třeba musela překročit?

Pro mě byla třeba velkým tématem nahota. Byla jsem vychovávaná, že člověk by se neměl nikde odhalovat, měl by být až extrémně cudný. V knížce jsme tomu šli naproti, nechali jsme se malovat i fotografovat nazí, svlékli jsme se u taneční performance před jinými lidmi. A najednou se ukázalo, že to, co si člověk dovolí žít, je vesměs jen o vnitřním nastavení a osobním rozhodnutí. Objevila jsem krásu ve svobodě dělat věci jinak. Třeba to, že když máte s někým sexuální poměr, nemusí se odehrávat jen v konvenčním prostředí. My jsme šli třeba do lesa. Po vydání knihy mi pak volala kamarádka a řekla mi, že celou knížku probrečela, protože jí nikdo nikdy takhle nepředestřel možnosti prožívání sexuality. Já to měla úplně stejně. Nikdo nás neučil, že je možné sexualitu prozkoumávat. Máme výchovu, že holčičky nosí růžové sukně a kluci modré boxerky. Že žena má být spíše zdrženlivá, v určitém věku mít děti a po padesátce, šedesátce už je lepší o ženské sexualitě vůbec nemluvit.