Inflace, zdražení paliv, obrana Ukrajiny. Proč Evropa s obavami sleduje další Trumpův „nemilosrdný hněv“

Děje se to znovu a znovu: Írán, Venezuela, Sýrie, Nigérie, Somálsko, Irák, Jemen a zase Írán. Donald Trump sice odstartoval svůj druhý mandát s tím, že se stane největším mírotvorcem, ale za dobu jeho trvání už stihl nařídit útoky na sedm zemí. A stejně jako během dosavadních 14 měsíců jeho panování, i tentokrát, při dalším útoku na Írán, je Evropa od rozhodování o vojenských akcích svého největšího spojence odstřižená. Lídrům Unie nezbývá než s tradičním znepokojením (stejně jako to dělají zhruba každé dva měsíce, s každým novým americkým útokem) situaci sledovat a apelovat na dodržování mezinárodního práva, zejména ochranu civilistů.

Navíc je EU v otázce útoku na autoritářský islamistický režim v Íránu nejednotná – Španělsko v čele s premiérem Pedrem Sánchezem akci odmítlo s tím, že si „nemůžeme dovolit další vleklou a ničivou válku na Blízkém východě“. V úterý pak Donald Trump naznačil možnost uvalení obchodního embarga na Madrid kvůli jeho odmítnutí umožnit americkým letadlům využívat společně provozované námořní a letecké základny na jihu Španělska pro ofenzivu proti Teheránu. Francouzský prezident Emmanuel Macron řekl, že útok Spojených států a Izraele na Írán je mimo rámec mezinárodního práva – hlavní odpovědnost za situaci ale podle něj nese Írán kvůli svému pochybnému jadernému programu a podpoře militantních a teroristických skupin v regionu. Německý kancléř Friedrich Merz sice také varoval před důsledky vleklého konfliktu, ale zdůraznil, že „navzdory úsilí USA“ Írán nesouhlasil s jadernou dohodou ani se nezavázal omezit svůj raketový program. Trump tak podle něj dělá to, co Evropa sama nedokáže.

Francie, Německo a Velká Británie na začátku minulého týdne prohlásily, že na úderech na Írán neměly žádný podíl, současně ale naznačily, že by v určité fázi mohly sehrát podpůrnou roli po boku Spojených států a Izraele. Ve hře je podle nich i pomoc při operacích, které by měly zabránit Teheránu v dalším nasazení raket a dronů – tedy zásahu zaměřeném přímo na infrastrukturu, odkud jsou tyto zbraně odpalovány. Itálie, Španělsko, Francie a Nizozemsko pak ve čtvrtek slíbily poslat své námořní síly na obranu Kypru – v noci na pondělí totiž zasáhly drony íránské výroby základnu britského letectva v tomto středomořském ostrovním státě.

„Evropská neschopnost udržet pod kontrolou vlastní sdělení není nijak překvapivá. Od vrtkavých cel až po vojenské kampaně bez jasně stanovených hranic americká politika ukazuje, že hlavní slovo má Washington. Spojenci s nelibostí zjišťují, že svět se točí podle Donalda Trumpa – a oni se mu musejí přizpůsobit,“ píše v komentáři šéf francouzské redakce The New York Times Mark Landler. Zároveň poukázal na to, že Evropa si zvykla nerozhodovat o geopolitických událostech, které ji přitom mohou významně ovlivnit – nebo dokonce ohrozit. Diplomatické zdroje při unijních institucích se také shodují na tom, že v této kritické chvíli je EU bezzubá – a to přesto, že jde o konflikt, který na ni má enormní vliv. Válka v Íránu má už teď dopad na ceny plynu a ropy a může razantně omezit i schopnost Ukrajiny bránit se Rusku. V kuloárech bruselských institucí se navíc proslýchá, že o plánované invazi skoro nikdo v EU předem nevěděl – Polsko údajně tuto informaci mělo, Itálie ne – zřejmě i proto tamní ministr obrany Guido Crosetto během útoků uvízl v Dubaji.