AfD nezmizí

Řada voličů Alternativy pro Německo (AfD) svůj světonázor nosí na triku. Portrét Viktora Orbána. Apely jako „Miliony deportací? Ano“ nebo „Reconquista Europe“. Hodnotová vyznání jako „Lepší být vlk Odinův než ovce boží“ nebo prosté „Árijec“. Loga Thor Steinar a dalších oblíbených značek neonacistů.

Naprostá většina však takto nevyniká: jsou ze všech generací, na mítinky přicházejí otcové s dcerami, matka s postiženým synem, důchodci, donedávna apolitičtí řemeslníci, puberťáci... Na náměstích sasko-anhaltských měst tak splynula extremistická pravice se středem společnosti. Lidé, kteří se v našich rozhovorech distancují od rasismu, extremismu, nacionálního socialismu, nemají problém stát na mítincích AfD po boku zjevných extremistů – a teď společně dokráčeli k volebnímu triumfu své strany.

V politice pořád stojí tzv. požární zeď, kterou se demokratické strany distancují od AfD, ale ve společnosti východních spolkových zemí tato zeď dávno padla. A padá postupně na radnicích ve východoněmeckých obcích a malých městech, protože v nich extremistická Alternativa pro Německo sílí natolik, že bez ní nejde praktickou, každodenní správu věcí veřejných dělat.

Je to proces, který se táhne už od devadesátých let, kdy východ Německa proslul silným skinheadským, pravicově extremistickým hnutím. Mladiství neonacisté ve svých vesnicích a městech obvykle zůstali a i obyvatelé, kteří s tímto hnutím neměli nic společného, s nimi nevyhnutelně zůstali v kontaktu. Potřebovali je jako řemeslníky, byli spolu u dobrovolných hasičů, jejich děti se kamarádily. A v komunitě souběžně s tímto sžíváním zakořenily i mnohé extremistické myšlenky. Vede to k poznání, že AfD výhledově z politické scény nezmizí.