Dvousečný koktejl

Demokracie je ta nejhorší věc,“ rozčiluje se Sacha Baron Cohen v komedii Diktátor z roku 2012, kde představuje Aladina, jednoho z posledních světových autoritářů z fiktivní země Wadiya. Diktátoři starého střihu jako Stalin, Hitler či Mao Ce-tung, kteří se opírali o zastrašování, brutalitu, propagandu a kult osobnosti, se v prvních desetiletích 21. století mohli jevit jako ohrožený druh žijící v rezervacích typu KLDR. Ekonom Sergej Gurijev a politolog Daniel Treisman dokládají ústup těchto „diktátorů strachu“ na výzkumných datech – a zároveň ve své knize analyzují vzestup tzv. spin diktátorů. Moc těchto vůdců v padnoucích oblecích stojí na nenápadnějších metodách, pěstování popularity a obrazu kompetentního vůdce zvoleného lidem; mění strach za lži.

Budují zdání demokracie a obejdou se bez oficiální ideologie, otevřené cenzury a viditelných represí. Ve skutečnosti však demokraty nejsou, manipulují volby, vyřazují kontrolní mechanismy, přepisují ústavy a obsazují soudy loajálními lidmi. „Kooptují“ elity a omezují nezávislá média; zpravidla rovněž nenásilně, skrytě a neúplně, aby mohli poukázat na to, že v nich nechybějí kritické hlasy. Jako modelový příklad autoři bohatě ozdrojovaného, přitom čtivého svazku uvádějí Orbána, Erdoğana, Putina nebo Cháveze. V první části knihy rozebírají jejich důmyslné taktiky včetně užívání informačních technologií, díky nimž si dokážou upevnit moc, aniž musejí čelit mezinárodní kritice. Sami autoři nicméně dodávají, že jde o pomocné rozdělení; a třeba Čínu stavějí na pomezí obou typů. 

Vzestup spin diktatur na úkor násilných režimů pak přičítají zrodu tzv. modernizačního koktejlu, jak zní název druhé části knihy. Jeho ingredience tvoří rozvoj postindustriální společnosti, globalizace informací i ekonomik a vzestup mezinárodního liberálního řádu. I dnešní diktátor potřebuje chytré odborníky, které pak musí rafinovaně obelhávat, peníze ze světového obchodu a vizitku demokrata. Zároveň autoři zdůrazňují, že jde o dvousečnou zbraň: výdobytky modernizace tyto vládce krátkodobě udržují u moci, ale dlouhodobě je ohrožují, neboť modernizaci nelze mít napůl. Roste vzdělaná, těžko manipulovatelná kreativní třída se všemi nároky, stejně tak v digitální době nejde zcela udržet kontrolu nad informacemi. A právě aktivní odpor lidí s komunikačními dovednostmi a mezinárodními kontakty může spin diktatury zničit dříve, než rozleptají demokratické instituce. 

V závěru autoři s jistým optimismem popisují recept spočívající ve společném postupu západních vlád a institucí, které mohou autokracie postupně asimilovat a nabídnout jim model liberální demokracie. Čtyři roky od vydání knihy se však zdá, že z popsaného koktejlu ubývají ingredience. Ostatně na sítích v poslední době mnozí znovu s hořkým úsměvem objevují komedii o Aladinovi, který radí zavést své metody v USA. X