Opera je prostě boží

Málokdo umí dnes v Česku přitáhnout pozornost k opeře a udělat kolem ní takový rozruch jako ona. Přitom povyk ani provokace nejsou jejím cílem. Jen má chuť dělat věci jinak. Tak, aby byly aktuální, živé a odpovídaly atmosféře 21. století.

Veronika Kos Loulová coby režisérka debutovala Mozartovou Kouzelnou flétnou, kterou se svým studentským spolkem RUN OPERUN uvedla pod širým nebem na pražském Stalinu. Její inscenace, konaná místo alternativních koncertů a party, přilákala více než tisícové publikum, které by do kamenného divadla nejspíš nezavítalo. Když pak v roce 2022 ve svých šestadvaceti nastoupila jako umělecká šéfka opery a operety do Moravského divadla Olomouc, stala se nejmladší ředitelkou podobné instituce v Evropě a jedinou v Česku. A časopis Forbes to stvrdil tím, že ji záhy zařadil do svého výběru nejvlivnějších lidí pod třicet let.

Milníkem její kariéry se pak stalo loňské nastudování Janáčkovy opery Jenůfa, v níž výrazně akcentovala feministickou linku a modernizovala ji natolik, že to otřáslo zdejším operním světem. Konzervativní část obecenstva byla šokovaná a reagovala bučením. Kromě kritiky v médiích se Loulová dočkala i osobních nenávistných komentářů, a mezi zaměstnanci olomouckého divadla dokonce vznikla petice žádající její odchod. K němu nakonec letos na jaře došlo, byť přímo s peticí nesouvisel a Loulová se k němu po dohodě s vedením divadla rozhodla ještě před premiérou Jenůfy. Nyní coby režisérka na volné noze debutuje v pražském Divadle Komedie inscenací hudební bajky The Black Rider.

Avantgardní muzikál s libretem spisovatele Williama S. Burroughse a hudbou Toma Waitse, který v roce 1990 režíroval Robert Wilson, volně vychází z opery Čarostřelec Carla Marii von Webera a současně koresponduje s životním příběhem Burroughse, který v roce 1951 zastřelil svoji manželku Joan Vollmer. A Loulová jej opět uchopila silně autorsky a po svém. Pojala ho nikoli jako varovné podobenství o smlouvě s ďáblem, ale jako hudební true crime, který až dokumentárním způsobem pracuje s linkou Burroughsova života a pátrá po okolnostech, které vedly k zabití jeho ženy. Inscenace jako by se ptala, proč může femicida tak snadno projít.