A co dál, pane Rutte? Nizozemci po třinácti letech střídají lídra a vůbec netuší, kdo to bude.

Nizozemci, kteří šli v roce 2010 poprvé k volbám, jsou dnes třicátníci. Jsou dost pravděpodobně už rodiči, mají rozběhnutou kariéru a kdoví, možná i první šediny. Jejich životy se odvíjely různě. Všechny ale spojuje jedna věc: nezažili nikoho jiného v roli premiéra než Marka Rutteho. A jeho éra teď po třinácti letech končí. Rutte podal letos v červenci demisi a prohlásil, že po angažmá ve čtyřech různých vládách odchází, a to úplně, z domácí politiky. 

Ihned se začalo řešit, co teprve šestapadesátiletý zkušený politik bude dělat. Nejprve to vypadalo, že půjde naplno učit, protože to už od roku 2008 stejně částečně dělá (každý pátek dopoledne učí občanskou výchovu na jedné střední škole v Haagu). Před nedávnem ale končící nizozemský lídr připustil, že by ho zajímal post nového šéfa NATO – volit se bude příští rok. 

Ostatním Nizozemcům přineslo Rutteho rozhodnutí předčasné volby. Proběhnou tuto středu 22. listopadu. Dění ve stabilní demokracii na západním cípu Evropy, členu EU a NATO zpravidla nediktuje zpravodajské titulky za hranicemi. Důvody ho sledovat tu ale jsou. Nizozemsko je důležitý partner ve všech debatách, jejichž součástí je i Česko. Nizozemci dávají dohodnutá dvě procenta na obranu v NATO, jako vůbec první ze západoevropských zemí poslali zbraně Ukrajincům, a to ještě před invazí, coby bohatý stát a čistý plátce do rozpočtu Unie jsou jedním z klíčových hráčů při rozhodování o vstupu Ukrajiny a dalších zemí do EU.

Posledních třináct let střídající se čeští a další premiéři sledovali, co si o těchto věcech myslí Mark Rutte. Koho budou sledovat po volbách? „To absolutně nikdo netuší,“ odpovídá se smíchem Marc Peeperkorn, bruselský zpravodaj nizozemského deníku de Volkskrant. Průzkumy přisuzují srovnatelný zisk třem různým formacím. Liberálům, které do voleb vede ministryně spravedlnosti, Nizozemka z kurdské uprchlické rodiny Dilan Yeşilgöz-Zegerius, dále teprve před třemi měsíci založené straně Nová sociální smlouva poslance a výrazného sólisty Pietera Omtzigta a bloku zelených se socialisty, v jehož čele stojí bývalý eurokomisař pro klima Frans Timmermans.