Je jedno, jak vypadáte, sexistické urážky přijdou vždycky

Měl to být běžný příspěvek předsedy Pirátů Ivana Bartoše, kterým předminulý víkend gratuloval lídrům a lídryním stranické kandidátní listiny pro volby do Evropského parlamentu. Mezi nimi byla i karvinská komunální politička Zuzana Klusová (38) a pod příspěvkem se společnou fotografií se během chvíle začaly objevovat sexistické a urážlivé komentáře reagující na její vzhled: „Pěkná holčina“, „Kozy dobrý“, „Ta se pro*uká všude“, „Pořádně ji ojeďte“ a „A kdo z Pirátů ji už ohnul přes stůl?“ Takové příspěvky si místo gratulací o sobě přečetla Zuzana Klusová, která byla zvolená na třetí místo evropské kandidátky. Předseda Bartoš se své kolegyně zastal. Čemu musí čelit ženy v české politice? A je šance, že se to někdy změní?

Jaká byla vaše první myšlenka, když jste zjistila, co se odehrálo kolem vaší fotky na síti X (dříve známé jako Twitter)?

Že je to tady zase. Zjistila jsem to ve chvíli, kdy tam už byla spousta komentářů a další stále přibývaly. Vstoupila jsem k Pirátům a do politiky v roce 2013 a posledních deset let mě tenhle způsob reakcí provází téměř pod každým postem na nejrůznějších sociálních sítích, hlavně na Facebooku. Doufala jsem, že Twitter je přece jen trochu jiné prostředí, a ohlasy tak budou jiné, než dostávám třeba v Karviné.

Doteď jste byla regionální političkou: od roku 2018 krajskou zastupitelkou v Karviné, v roce 2020 jste úspěšně vedla pirátskou kandidátku v krajských volbách v Moravskoslezském kraji. V čem byly nyní reakce na sociálních sítích jiné?

Piráti tady nemají příliš velkou podporu, jsem jediná z Pirátské strany v zastupitelstvu, navíc v opozici. Začínala jsem jako ekologická aktivistka, která vstupovala do komunální politiky s tím, že chce zastavit těžbu uhlí na Karvinsku. To vám v našem regionu popularitu nepřinese a vyslechla jsem si kde co. Ale pod oznámením, že budu trojka na kandidátce Pirátů do Evropského parlamentu, se objevily ještě horší věci, než jsem si o sobě četla do té doby. Důvodem je i fakt, že v republikovém měřítku se nemůžete vidět s lidmi, kteří tohle o vás napíší. V našem regionu jsme se třeba potkali osobně, a takové komentování pak přestalo. Takhle jsem jen některým diskutujícím napsala, proč to o mně říkají a co je jejich motivací. Jsem profesí sociální pracovník, pracuji převážně s romskými teenagery, takže jsem zvyklá komunikovat a ptát se po příčinách.

Co vám odpověděli?

Že nesnášejí Piráty, že ve vládě jsme proto, abychom získali spoustu peněz a vlivu. Nešlo v podstatě o kritiku mé osoby, ale strany, jejíž jsem součástí. 

Říkala jste, že v určitém smyslu byly komentáře na sociálních sítích horší než dřív. Co se vás nejvíce dotklo?

Určitě to, že jsem místo na kandidátce získala „přes postel“. Na nadávky si člověk zvykne, ale když vás desítky lidí takhle v základu zpochybní, vážně se vás to dotkne a naštve. Komentování vzhledu, to, že vypadám jak z porna a jestli mám účet na OnlyFans, to bych ještě přešla, i když ani to do veřejného prostoru prostě nepatří. Ale když vám někdo sebere jedním vyjádřením desetiletou dřinu, to je něco jiného. 

Co všechno musíte stíhat? 

Pracuju jako sociální pracovnice, končím každý den v šest hodin. Mám manžela a dítě. Politiku a aktivismus dělám vlastně ve volném čase. Takže večery často probíhají tak, že se snažím skloubit čas s rodinou a politiku, od léta teď konkrétně přípravu na evropské volby. Po večerech i víkendech mě lidé brífují o evropské politice, čtu odbornou literaturu a snažím se zlepšit si angličtinu. Anglicky umím, ale samozřejmě každý den nemluvím o kohezi a nepoužívám slovní zásobu typickou pro evropské instituce. 

To všechno v situaci, kdy zmiňované komentáře nejsou příjemné pro váš vztah… 

Jsem se svým mužem devatenáct let – a taková nařčení a představa, že se tohle děje pravidelně, vám samozřejmě vztah nezlepší. Přitom se vyhýbám situacím, kde bych mohla alespoň dát záminku, aby mě někdo obvinil z toho, že jsem něco získala „přes postel“ nebo tím, že jsem mladá žena. V Karviné jsem zásadně nejezdila na dvoudenní výjezdní zasedání zastupitelů, kde se přespává. Do Prahy jezdím jen na otočku – i na zmíněný pirátský sjezd, ze kterého je ta fotografie, jsem jela z Karviné ve tři ráno a v osm večer zpět. A stejně mě neminuly poznámky, jestli jsem se nejen kvůli místu na kandidátce s někým vyspala.

Má tedy cenu, aby političky přizpůsobovaly chování tomu, co za reakce na jejich vystupování může přijít?

To si musí promyslet každý sám. Ráda bych nemusela myslet na to, co se o mně bude říkat. Zároveň se občas cítím pod tak velkým tlakem, že bych nerada zavdala jakoukoli záminku další vlně hejtů. Jsem více v klidu, když vím, že žádná situace typu „vždyť jsme ji viděli támhle v hotelu pozdě v noci“ nemůže být proti mně použitá. Ale máte pravdu v tom, že jde o přizpůsobování se tomu, jak funguje dnes veřejný prostor vůči ženám. 

Autoři urážlivých příspěvků vám vysvětlovali, že nemají rádi Piráty. Z jakého důvodu ale podobně laděné komentáře nemíří na vaše kolegy?

Jsou na to výzkumy a nejen já to mohu potvrdit ze své praxe. Kritika strany se u političek promítá do sexistického urážení. To zažívá třeba i předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová nebo moje pirátská kolegyně Olga Richterová. Myslím, že je úplně jedno, jak vypadáte, protože jednou jste buď moc hubená, tlustá, malá, velká. Někdy jste příliš atraktivní, někdy zase stará a ošklivá, nosíte divné věci. Ať uděláte cokoli, je to špatně. Většině z nás by nepřišlo v pořádku urážet pokladní v supermarketu za to, že při prodávání nějak vypadá. Ale u političek se vzhled hodnotí jako součást kariéry. A když jsem teď tematizovala, že taková komunikace není normální, lidé mi zase píšou, ať ze sebe nedělám chudinku nebo oběť – že jsem přece musela čekat, že se něco takového stane.

Naopak veřejně se vás zastalo několik vysoce postavených politiků. Kromě vašeho stranického šéfa Ivana Bartoše třeba předseda Senátu Miloš Vystrčil z ODS. 

Ano, to vnímám jako dost důležité a také jako znak toho, že se něco mění. Ačkoli je to osobně nepříjemná zkušenost, vidím tu jedinečnou příležitost dosáhnout konečně změny. Zatím to bylo tak, že si tímhle každá veřejně aktivní žena prochází v tichosti, občas o tom promluví, ale zastání tady chybělo a stále chybí. Potřebujeme celospolečenskou debatu: aby ti, kteří takové věci píší, věděli, že to oni jsou ti směšní a trapní, že nejsou hrdinové hodní obdivu. Nikoli ženy političky. Čím víc viditelných postav veřejného a politického života řekne, že takový způsob komunikace do veřejného prostoru nepatří, tím lépe. 

Jak funguje podpora političek uvnitř Pirátské strany? Naposledy se diskutovalo o tom, že na společné kandidátce Pirátů a STAN do sněmovních voleb jste měli jen jednu lídryni, Olgu Richterovou v Praze.

Je pravda, že i v Moravskoslezském kraji nás není mnoho. Já jsem poměrně dlouho nepatřila mezi političky, které by téma rovného přístupu vyhledávaly nebo přímo iniciovaly. Snažila jsem se soustředit na sebe a na to, abych vše zvládla. Hodně se to změnilo ve chvíli, kdy jsem se stala matkou – poznala jsem, jak obří jsou bariéry pro postup žen. Musím říct, že v době hejtů bych ocenila mít kolem sebe komunitu političek, které vědí, o čem mluví. A zpětně taky vnímám jako chybu, že jsem se na tohle téma u nás v kraji nezaměřovala. Zároveň jsem ve straně měla vždy velkou podporu. Zkušenosti v Poslanecké sněmovně jsem získala díky tomu, že jsem mohla dělat asistentku poslanců Lukáše Černohorského a Ondřeje Polanského. A kandidovat do Evropského parlamentu bych se neodvážila bez dlouhodobé podpory Ivana Bartoše. Dvakrát mi volal, ať to zvážím, sám mě poté nominoval. 

Zmiňovala jste i dopad na soukromý život. Je vlna nenávisti a sexismu důvod, proč jste si musela svou politickou kariéru obhajovat i u nejbližších lidí?

V něčem ano. Můj bratr je člen Pirátské strany, vstoupil do ní ještě přede mnou. Moji rodiče jsou liberálové, moje mamka byla dokonce politicky aktivní chvíli v ODS, než z ní vystoupila, protože byla zklamaná, že ji nechtěli pustit na vyšší politická místa. Takže ti mě vždy velmi podporovali. Zároveň si nechcete o své dceři číst ošklivé věci. Když si mamka přečte Facebook, pravidelně mi pláče do telefonu. I pro mého partnera to byla dlouho složitá věc. Když jsem vstupovala do Pirátské strany, byla to v Karvině „sranda“ strana bez politického vlivu, nikdo si nemyslel, že skončíme o pár let později ve vládě. Zároveň můj partner už roky vidí, že jsem z toho všeho kloubení ve stresu. Sama jsem měla pochyby, jestli mi to za to stojí, a někdy na mě agresivní reakce v on-line prostoru dopadly víc, než bych chtěla. Vedli jsme dlouhé diskuse, jestli to dává smysl a mám v tom pokračovat, když na úkor svého volného času a času s rodinou dělám politiku a musím se potýkat s tím vším negativním. Změnilo se to ve chvíli, kdy jsem vedla kandidátku v Moravskoslezském kraji v roce 2020 a uspěla jsem.

A na jaře příštího roku budete trojkou na kandidátce za Piráty do Evropského parlamentu. Proč jste se rozhodla kandidovat do Bruselu?

Navazuje to na mou práci v komunální politice. Vždy jsem se chtěla věnovat tomu, jak Karvinsko rozvíjet, do politiky jsem vstoupila proto, že jsem chtěla prosadit změny v Karviné a neodcházet jako ostatní, i když jsem to chápala, proč to dělají. Od té doby je pro mě jedním z hlavních témat spravedlivá transformace a schopnost růstu sociálně a hospodářsky ohrožených regionů. A zrovna v tomhle tématu evropská politika může hodně ovlivnit. Chci, aby se peníze z Kohezního a dalších fondů dostávaly přímo k lidem. Dnes stavíme megalomanské projekty za desítky miliard, ale v nízkoprahových zařízeních peníze chybějí.

Na Karvinsku se asi více než v hlavním městě setkáváte s nespokojeností týkající se vládnutí Petra Fialy. Bylo chybou, že se Piráti stali koaličními partnery v tak nepopulárním kabinetu?

Nebylo, já jsem vládní angažmá podporovala už tehdy, podporuji ho i nyní. Byla to pragmatická volba. Takže z mého pohledu to byla správná věc, máme silný otisk v několika agendách, ať už jde o zahraniční politiku nebo sociální otázky. To ale neznamená, že nemám výhrady k tomu, co dnes vláda dělá. I já patřím k těm, kteří nejsou spokojení.

S čím? 

Souvisí to s tím, jak lidé tady na Karvinsku přemýšlejí. Jim ani mně se nelíbí škrty ve školství. Ve své praxi denně vidím, že to není oblast, na které bychom měli šetřit. I když nejsem stranický expert na finance, obávám se, že plánované škrty budou hodně bolet, ale zároveň nebudou funkční a dobře zvolené. Z politického hlediska tenhle přístup může nahnat voliče do náruče populistů a extremistů.