Impression

Nedělní ráno je mé oblíbené. Většinou není kam spěchat, a tak si ho můžu vychutnat v klidu. Ale tahle neděle patří mně a mé osmnáctileté dceři Josefíně. Přes týden je na internátu a o víkendech většinou tráví čas na statku u koní, takže chvíle strávené s ní jsou vzácné. Prosba o doprovod na parkurové závody se proto neodmítá.

Tentokrát jsou však závody výjimečné. Josefína dostala nabídku závodit s koněm, kterého dříve trénovala majitelka stáje, do níž Pepi chodila už od dětství. Kůň byl prodán jako nezvladatelný – na každých závodech zklamal, zastavil se před první překážkou a odmítl pokračovat. Jeho majitelka ho proto prodala. A právě on se teď ocitl ve stájích, kde Pepi momentálně pomáhá. Když dostala možnost s ním závodit na svém oblíbeném parkuru, neváhala. Výzvy, to je něco pro ni. Studuje na jezdecké akademii a má už dostatek zkušeností s různými povahami koní.

Předpověď počasí na dnešní den není k závodům nejpříznivější, mají být přeháňky s přívalovými dešti. Snad případný déšť závod příliš nezkomplikuje. 

V sedm ráno zazvonil budík a za 15 minut jsme byly připravené vyrazit. Auto bylo plné výbavy pro jezdce i koně a mířily jsme na závodiště do Chuchle. Dorazily jsme včas, takže si Pepi mohla v klidu projít parkur. I kůň – jménem Impression, ale přezdívaný Bubák – přijel včas. Toho dovezla majitelka z opačného konce Prahy, kde je ustájený. Během chvilky ho Pepi připravila a šly se rozjezdit na kolbiště. Mezitím dorazily obě babičky i děda. Nervozita na nich byla znatelná – Bubákův příběh znali a o Pepi měli strach.