Spojenci, kteří se (bohužel) nenávidí

Tuhle větu nechcete těsně před začátkem velké mezinárodní akce slyšet. „Ruším účast. Mám problém s tím, kdo další vystupuje ve vašich panelech.“ Prestižní konferenci Média a Ukrajina, která se odehrála koncem června v Praze, jsme v Českém rozhlase chystali od začátku roku. Hodně nám záleželo na tom, aby na ní kromě českého prezidenta a ukrajinských hostů vystoupily i další světové osobnosti, které mají k tématu co říci.

Emoce mezi Ukrajinci a Rusy, způsobené kremelskou agresí, jsme brali vážně. Ani ve snu by mě ale nenapadlo, že budou mít někteří hosté z Kyjeva problém s účastí Žanny Němcovy, dcery zavražděného ruského opozičního politika Borise Němcova, jednoho z nejhlasitějších kritiků Vladimira Putina a velkého přítele Ukrajiny. „Rozhodli jsme se Rusy na podobných akcích bojkotovat. Jako výraz protestu proti zločinům, které jejich země na Ukrajině páchá,“ zněla odpověď kolegy z Kyjeva.

Trvalo nám několik dní, než jsme si popsali pocity z jedné i druhé strany. Mé, že je špatně házet všechny Rusy do jednoho pytle a že Ukrajina musí i mezi nimi hledat spojence. Jeho, že po masakrech v Buči, Irpini, Izjumu nebo kremelských raketách, zabíjejících každý den kamarády a blízké, je těžké uvěřit v existenci dobrých Rusů, kteří jasně odmítají zločiny na Ukrajině a nezadali si s Kremlem v minulosti.

Na konferenci do Prahy nakonec dorazili všichni. Žanna Němcova i host z Kyjeva. Nepohádali se a dokázali být vstřícní. Pocit nepochopení, frustrace a obav ale zůstal. Ukrajinců bojkotujících plošně ruské hosty na mezinárodních akcích přibývá. Stejně jako roste naštvání liberálních Rusů z černobílých obrazů v Kyjevě. „Nebaví mě jezdit po Evropě a pořád si jen sypat popel na hlavu,“ utrousila Němcova těsně po akci v Praze.