Géniové poválečného ticha
V Německu pokračuje debata o tom, jakou roli za války i po ní sehráli Hitlerovi průmyslníci a nakolik byli potrestáni
Na začátku sedmdesátých let 20. století vévodila žebříčkům nejbohatších mužů západního Německa jména jako Friedrich Flick či Herbert a Harald Quandtové, dědici Günthera Quandta. Kromě ohromného jmění a vlivu je spojovaly i temné události z dob třetí říše, které ve své nejnovější, letos vydané knize Nazi Billionaires: The Dark History of Germany’s Wealthiest Dynasties (Nacističtí miliardáři: Temná historie nejbohatších německých dynastií) popisuje novinář a publicista David de Jong. Vypráví v ní o zrodu, respektive poválečném znovuzrození velkých oligarchických skupin v západním Německu a kořenech, z nichž jejich bohatství povstalo: vazbách na nacistický režim, zbrojních zakázkách a využívání otrocké práce.
Kniha, k níž původem nizozemský autor sbíral materiál během čtyř let působení v Berlíně, znovu připomíná i poválečnou dobu, kdy lidé jako Flick odcházeli od soudů s mírnými tresty vězení, a i ty jim často byly před vypršením prominuty. Jejich osudy se prolínají s příběhem poválečné denacifikace a vyrovnání s minulostí, procesů, které znovu nabraly obrátky až poměrně nedávno.
Klid na práci
Friedrich Flick i Günther Quandt, na jejichž příbězích lze vše názorně ukázat, se v únoru 1933 účastnili setkání sedmadvaceti představitelů německého průmyslu s Adolfem Hitlerem, jenž od nich chtěl získat finance na volební kampaň NSDAP pro volby do Říšského sněmu. Přítomni byli také například předseda Říšského svazu německého průmyslu Gustav Krupp nebo Georg von…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
