Očkovací kampaň“ nebo „vakcinační strategie“ jsou dnes nejfrekventovanější slovní spojení. První takové úsilí začalo právě před 225 lety. Anglický lékař Edward Jenner (1749–1823) s úspěchem vyzkoušel první bezpečnou vakcínu v dějinách a začal tak boj proti pravým neštovicím. Trval ovšem skoro 184 let – jen během 20. století zabilo virové onemocnění až půl milionu lidí a bylo prohlášeno za vymýcené až v květnu roku 1980.
Pravé (nebo černé) neštovice byly od nepaměti vpletené do dějin. Historické a literární postavy jsou často charakterizovány „tváří zohyzděnou neštovicemi“ – vřídky totiž nechávaly na kůži viditelné jizvy. Každý desátý nakažený zemřel v důsledku selhání oběhu či komplikací, ve starověku stejně jako v Jennerově době. První pokusy chránit se jsou známé od středověku. Evropané věděli, že v Číně, na Blízkém východě i v Africe se lidé „inokulují“, tedy cíleně nakazí v naději na mírný průběh nemoci. Metoda se sice osvědčovala, ale za velmi vysokou cenu. Mnoho inokulovaných logicky zemřelo.
Jenner, který nemoc sám prodělal, využil jiný, ale také již známý a předávaný poznatek. Dojičky krav byly vůči nemoci často imunní. Prodělaly totiž kravské neštovice, příbuznou, mírnou a člověku nijak nebezpečnou chorobu, jíž onemocněly při kontaktu s hnisem ve vřídcích na kravských vemenech. Což někteří osvícení farmáři a venkovští lékaři v Evropě věděli a používali. Jenner byl však první, kdo mechanismus nemoci a následné imunity popsal a experimentálně doložil. Dne 14.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
