0:00
0:00
19. 7. 20203 minuty

Chudé poměry pro všechny

Není proč si vážit Miloše Jakeše

Po úmrtí posledního bosse KSČ Miloše Jakeše (97) minulý týden zveřejnila zdejší komunistická strana, teď známá pod zkratkou KSČM, oznámení s nadpisem „Miloši, děkujeme!“ a k tomu sérii fotek: Miloš Jakeš a Václav Havel (každý zvlášť) v roce 1989, Jakeš a Havel v roce 2010 a Jakeš s úsměvem usazený na lavičce Václava Havla v roce 2020. „Snad už sedíš v lepším světě bez hladu, bídy a rozdílů,“ je připsáno u fotografií.

Pokud Jakeš skončí ve světě bez rozdílů, možná nebude rád, jejich vytváření a konzervaci přece zasvětil celý svůj život. Jeho strana si dávala velmi záležet, aby rozdíly odhalila už u dětí, o čemž svědčil každý školní kádrový dotazník. U dospělých pak rozdíly (především v názorech) honorovala roky v kriminále.

↓ INZERCE

To, kde Jakeš skončil, teď ale není podstatné. Za pozornost stojí spíš drzost, k jejíž demonstraci komunisté Jakešovu smrt využili. Pokud krátce shrneme jejich „úspěchy“: napřed okradli celou společnost o majetek a pozavírali či rovnou pozabíjeli všechny, kteří se s nimi odvážili nesouhlasit. Dětem okradených, zavřených a zabitých vzali možnost rozvíjet své sny a talent. Když se veřejnost přestala bát a začalo se schylovat ke konci neomezené vlády komunistické strany, zosnovali komunisté to, co bylo vždy považováno za nejhorší úděl jakékoli země – pozvali si na svou podporu cizí vojska a vládli svým spoluobčanům pod krytím tanků okupanta. Tomuto aktu zrady nařídili říkat bratrská pomoc a každého, kdo tomu tak říkat…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Jak se v Česku dělá literární bestsellerZobrazit články