Kdo jiný by tě miloval
Písničkářka Lingua Ignota píše hymny pro oběti domácího násilí
Přízračná ženská postava prochází publikem, které se před ní rozestupuje. Osvětlení v nacpaném klubu obstarává jen dílenská lampa na dlouhém kabelu, kterou drží v ruce. Kývá s ní jako s kadidelnicí, jako by vymítala zlo, a vržené stíny se divoce míhají po stěnách. Nevstupuje do publika, aby se družila, prochází jako silueta, trpící duch čekající na vysvobození a toužící dojít klidu. Pak začne zpěvně deklamovat. Úpěnlivě, prosebně, operní technikou a s efektem velkého echa, které zní jako z chrámové lodi: „Prosím, můj drahý, nezabíjej mě zde… Mlátil mne, dokud mé zuby nebyly roztříštěné jako perly na rudé, rudé podlaze.“ Výjev je tak intenzivní a uhrančivý, že v pražském klubu Cross panuje hrobové ticho.
Koncert, který se odehrál na letošní Velikonoční pondělí, byl českou premiérou americké autorky a zpěvačky Kristin Hayter, jež vystupuje pod jménem Lingua Ignota. Své písně příznačně nazývá hymny pro přeživší. Sama byla obětí domácího násilí, přičemž zážitky, pocity a traumata, jež se v ní během pětiletého patologického vztahu nastřádaly, tvoří hlavní inspiraci pro stylově výjimečnou tvorbu. V ní se nečekaně potkávají vlivy duchovní hudby, klasiky, opery, folku, industriálu a metalu. Chvíli zní zlomeně a fatálně jako písničkářka Nico, chvíli burácí blackmetalovými riffy a pouští hrůzu chrčivým vokálem. Extrémní žánry, v nichž bývá násilí metaforou vztahů ve společnosti, v podání Linguy Ignoty hovoří o násilí skutečném. V minulých dnech zpěvačka vydala výjimečné album
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
