Je to absurdní, říká Babiš o svém střetu zájmů. A vyznat se v něm je ještě absurdnější

„Proti střetu zájmů chce zakročit i Evropská unie“, „Byznys muže, který vyhrál volby“, „Babiš převedl Agrofert do svěřenského fondu“. Tento náhodný výběr titulků, které jsme klidně mohli číst v minulých týdnech, je mnohem starší: poutá zprávy českých médií z roku 2017. A připomíná, že rizika střetu zájmů premiéra a zároveň jedné z široce rozkročených (a dominantních) postav tuzemského byznysu Andreje Babiše (ANO) nás provázejí už skoro deset let.

A teď je „Babišův problém“ znovu ve středu pozornosti kvůli dopisům z Bruselu. Nesrozumitelný spletenec korporátního byznysu, evropského i českého práva a politických půtek připomíná tak trochu první krok hry mikádo – v rozsypané kupě je třeba se soustředit na každou dřevěnou tyčku zvlášť, než to celé začne alespoň trochu dávat smysl. Zkusme se tedy i my, s vědomím limitů novinového textu, pokusit z hromady vytáhnout jednotlivé kousky.  

Český premiér letos v únoru vložil akcie Agrofertu do svěřenského fondu a od té doby opakuje, že svůj střet zájmů vyřešil ještě mnohem poctivěji, než musel. „Vyhověl jsem nadstandardně. Já jsem se vzdal Agrofertu, nikdy se mi nevrátí,“ odpovídá Babiš na dotazy Respektu s rozmrzelým dovětkem, že „věc je pro něj uzavřená“. Evropská komise dohlíží na dodržení unijního práva, konec zápasu ale ještě neodpískala a českým úřadům právě teď posílá doplňující dotazy: Jak přesně vypadá struktura tohoto nového fondu? Proč Česko, respektive Babiš, neřeší i další větve premiérova rozrostlého byznysu, tedy například Hartenberg a SynBiol? A měl a má Agrofert právo na všechny dotace, které po Unii žádá?  

Babiš poslední dopis Evropské komise, konkrétně ten z Generálního ředitelství pro regionální politiku (DG REGIO) podle svých slov ani nečetl. „I členové Evropské komise i europoslanci, kteří mají střet zájmů, jdou při jednáních jen za dveře,“ říká. Premiér tím upozorňuje na to, že i jiní evropští politici podnikají. To je fakt, ale stejně tak platí, že v premiérském křesle bychom v současné Unii jen velmi těžko hledali někoho s podobně rozsáhlým byznysem.