O rozvodech a dětech

Z tvorby Američanky Ann Patchett se k nám zatím dostaly romány Bel canto a Země divů zasazené do exotických prostředí a poháněné napínavým dějem. Právě přeložené a v zahraničních recenzích oslavované Společenství stojí na opačném pólu: jemně odstíněným psychologicko-sociologickým pozorováním mapuje životy obyčejných bílých středostavovských rodičů a jejich potomků v průběhu padesáti let na území USA.

Román je autorčiným nejintimnějším dílem, prozaička pocházela z rozvedené rodiny a musela koexistovat s nevlastními sourozenci. Tady je jich šest a na prázdniny se z Kalifornie sedmdesátých let přesunují k „druhé rodině“ do Virginie, kde se jejich společenství oddává dobrodružstvím – dokud jeden z nich nešťastnou náhodou nezemře. Zbývající pětici událost poznamená až do dospělosti: nikdo si ji přitom nevybavuje přesně, protože je spoutává citová potřeba vyhnout se pravdě. Tedy do chvíle, kdy se jedna z nich, někdejší studentka Franny, svěří se svou verzí staršímu partnerovi-spisovateli, který ji obratem vtělí do veleúspěšné knihy. Ostatní to rozhořčeně vnímají jako vyzrazení tajemství, které také slouží jako nit pro patchworkové sešití příběhu šesti hrdinů. Autorka svůj román komponuje jako řadu volně propojených epizod, podobně jako drží pohromadě současné postnukleární rodiny, a vystihuje tak nynější realitu víc než klasické rodinné ságy.

Zároveň to odpovídá jejímu pojetí lidského bytí coby řady všedních a nepatrných rozhodnutí, která ovšem…