Od čtvrtečního dopoledne sirény hasičských a policejních aut v Paříži ustavičně houkají, podobně jako kmitaly při listopadových atentátech v pařížských kavárnách a v klubu Bataclan. Ve městě „nad“ a dneska i zčásti „pod“ Seinou už několik let na jaře a často i v létě nepřetržitě prší a situace to bývá bezútěšná. Nekonečný déšť a šero připomínají výstižnou hlášku Josefa Kemra z filmu Na samotě u lesa „chčije a chčije“.
Letos se ale ten neustálý déšť proměnil v nečekanou povodeň, a i když mně se voda do bytu ve druhém patře nedostala, nepříjemné napětí ze stoupající hladiny ve městě dostane každého. Do toho stávka popelářů zásobuje pařížské ulice nekonečným mořem odpadu, který na pocitu bezpečí také zrovna nepřidá. A smrdí.
Když se před několika lety moje dobrá kamarádka bydlící v blízkosti katedrály Notre-Dame vybavila pořádně vysokými holínkami, pláštěnkou a veškerým příslušenstvím proti povodním, přišlo mi to spíš jako vtip a rozhodně jako náčiní pro naprosto nepředstavitelný scénář. V její čtvrti na Saint-Michel je však hrozba přelití Seiny dlouhodobá a metro je tady už od včerejška úplně uzavřené – kvůli vodě.
Zprávy o stoupající hladině přivádějí zvědavce na pařížské mosty, kteří mluví o vytopených sklepích a komentují plovoucí harampádí, jak ho unáší zdivočelá řeka. Nábřeží pod mosty jsou celá pod vodou a auta po nich už třetí den vůbec nejezdí.
Louvre i Musée dʼOrsay dnes zavřely a během posledních hodin v nich zaměstnanci a speciálně svolané…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
