Nebát se naděje
Populisté straší zánikem civilizace, jejich odpůrci straší populisty, ale existuje i jiná cesta
Vítězství Alexandera Van der Bellena v rakouských prezidentských volbách poskytlo nějaký čas nejen našim jižním sousedům, ale i celé Evropě k odvrácení hrozby, že ji ovládnou radikální populisté zprava i zleva. A pokud koncem června prohrají v referendu zastánci odchodu Británie z EU, bude toho času relativně dost na to, aby obhájci liberální demokracie a evropské integrace našli odpověď na to, jak tyto pilíře evropského poválečného míru ubránit.
Ukazuje se, že tou obranou nemůže být surfování na stejné vlně s populisty, jak se o to pokusil bývalý rakouský kancléř a sociální demokrat Werner Faymann, když v posledních měsících začal zavírat hranice před uprchlíky, čímž však jen posílil pravicové radikály. Podobnou zkušenost udělalo nedávno Slovensko, když premiér Robert Fico založil volební kampaň na útocích proti muslimským uprchlíkům, ale voliče tím jen nahnal do náruče extrémní pravice.
Uprchlíci jako metafora
Důležitý je totiž fakt, že současná vlna populismu má hlubší příčiny, než jsou uprchlíci. Její energie pochází z obav mnoha lidí, jež ale nemají přesné kontury, a imigranti proto fungují v jejich mysli spíše jako pouhá metafora – jako zosobnění sil, které je přesahují, vstupují nezadržitelně do jejich životů a budí hrůzu.
V Rakousku a Německu jsou to muslimové, jejichž náboženství je podle tamních populistů údajně neslučitelné s demokracií; ve Velké Británii jsou zase hlavním argumentem zastánců odchodu země z EU přistěhovalci z Polska, Rumunska,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
