Kalvodova finta
Česko čeká jedna z nejzajímavějších právních pří, která určí hranice svobody projevu a shromažďování
Bývalý politik a vlivný pražský advokát Jan Kalvoda si nemůže stěžovat, že by měl nouzi o zajímavé případy. Před časem se pro jednoho ze svých klientů domohl u Ústavního soudu zrušení nelegálně vypsaných předčasných voleb a tím de facto ovlivnil podobu budoucí vlády, nedávno se na něj zase obrátila skupina rozhořčených demonstrantů, kterým se nelíbilo, že jim policie na konci března neumožnila vyjádřit nesouhlas s návštěvou čínského prezidenta.
Sázka na Kalvodu dává z jejich pohledu logiku: u nejvyšších justičních instancí v minulosti v několika ostře sledovaných sporech vyhrál a byl na inkriminované protičínské demonstraci sám přítomen. Což slibuje silnou „osobní motivaci“ ve sporu uspět.
Emoce během týdnů samozřejmě poněkud vychladly a na řadu přichází nudná řeč paragrafů. Výsledek ovšem nebude nudný ani trochu: jde o zásadní soudní spor, díky němuž česká justice vymezí mantinely, kam až mohou zajít úřady v omezování klíčového ústavního práva na shromažďování a svobodu projevu. Věc bude řešit Městský soud v Praze, k němuž advokát žalobu minulý týden poslal. Žalováni jsou jak policie, tak ministerstvo spravedlnosti a Kalvoda chce předvolat policejního prezidenta i ministra vnitra.
Boj se povede hlavně o to, zda policie měla právo zakázat protičínskou demonstraci na Hradčanském náměstí. Policie tak učinila na základě rozhodnutí magistrátu, který k tomu použil dopravně-inženýrskou vyhlášku o uzavření cest a silnic, o což ho policie dopředu požádala. Jde o po léta…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
